- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Dnes jdeme na smutnou společenskou událost (dá se tak říkat pohřbu?). Na poslední chvíli jsem si ale s hrůzou vzpomněl na naši kouzelnou skříň. Co se do ní na půl roku zavře, to se zmenší. A já hlava dubová jsem si v ní nechal můj poslední oblek.
Sako je v pohodě, i do kalhot se vlezu. Musím ale hodně vydechnout a zadržovat dech. Teď už jenom zbývá naučit se nedýchat. Tak tři, čtyři hodinky snad budou stačit.
- Zobrazení: 2870
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
V pátek odpoledne jsem jel vyzvednout zbytek rodiny, který se poslední dva týdny rekreoval u rodičů. Nabídka rozhlasových stanic a různých ráááádií mě absolutně neuspokojila, tak jsem si v autě po dlouhé době pustil Tři sestry. Nahlas.
Večer jsme pak poseděli na zahradě a po několika pivech a slivovicích se mi už zavíraly oči. V polospánku mi pořád v hlavě zněla hlasitá hudba. Asi jsem na to téma něco zamumlal, protože někdo prohodil "No jo, na bazéně je dnes nějaký koncert".
Do Katky jako když střelí a že prý se tam půjdeme podívat. Říkal jsem si, že kde je koncert, bude i pivo, a tak jsem blahoskloně svolil, že ji vezmu do společnosti.
Do areálu vklouzáváme hladce, nicméně v té tmě nějak scházíme z hlavní přístupové cesty. Musíme se proplétat mezi kabely a obcházet různé bedny a lešení a najednou stojíme v první řadě před pódiem. Hrůzou zcepením - snad to není Daniel Nekonečný??? Od ramen dolů je to celé třpitivě žluté, od ramen nahoru se to topí v bílých krajkách.
Pak ale nastává strašlivá úleva doprovázená až frenetickým nadšením - přátelé, je to Fanánek převlečený za pivo! Ocitli jsme se v kotli Třech sester.
Pivo teklo proudem, pěkně jsme si zabékali a ještě mám u Katky plusové body. Musím naplánovat, jak si je vyberu...
- Zobrazení: 1987
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Už dlouho jsem nevyrobil žádnou pořádnou patlaninu, takže se cítím povinován to dnes napravit. Navíc to docela odpovídá mému současnému rozpoložení...
- Zobrazení: 2119
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Ani to netrvalo moc dlouho, a kdybych se občas nepodíval do fotek, ani bych už nevěděl, že jsem na nějaké dovolené byl. Není to smutná pravda?
- Zobrazení: 1572
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Na dovolené jsme jeden večer slavili sedmdesátiny (ne moje). V ne úplně příčetném stavu jsme se převlékli do ženského oblečení a šli gratulovat. Jelikož jsem si (vyjímečně) přibalil jen velice málo dámských svršků, uvázal jsem si přes huňatá ňadra velký vypůjčený šátek sahající až na zem a na krk jsem si zavěsil obrovské korále. Vypadal jsem, jako když těhotná medvědice proběhne čínskou prádelnou.
Co mě ale na chvíli zbavilo daru řeči, byla reakce Emy. Nejdřív na mně dlouho beze slova s otevřenou pusou zírala a pak mi se slzami v očích třesoucím se hlasem řekla: "Tatínku, já chci být taky tak krásná jako ty".
- Zobrazení: 1783
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Poznání
Zmrzlina FUSIONS z BURGER KING nesahá McFlurry od McDONALD'S ani po kotníky (no, trošku jsem se do toho zamotal, ale v podstatě jsem chtěl říct, že FUSIONS už si nekoupím).
O ničem jiném dnes psát nebudu, jelikož se zarochňávám do (pracovní) deprese a nakonec bych musel jmenovat, což by se mi nepochybně vymstilo. Přijímám pracovní nabídky - postavte se spořádaně do fronty a nestrkejte se, vyslechnu každého.
- Zobrazení: 1717
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Na dovolené se do omrzení zpívala pivní píseň. Má strašně chytlavou melodii, bohužel ji nemůžu vyhnat z hlavy. Tak jsme to s Emou alespoň pojali pozitivně. Každému na potkání ji spolu zazpíváme a sklízíme ohromné úspěchy. Ve smyslu ona sklízí. Zatím. Už se těším, až ji zazpívá po prázdninách ve školce.
Včera jsem šel do hospody na jedno,
na to malý půllitrový točený pivo.
Já mám rád pivo,
to je moje cukroví,
já mám rád pivo,
a piju hlavně plzeňský.
Zpívá se to pořád dokola až do úplného zblbnutí, za poslední slovo se pokaždé dosadí jiná značka. Pro tříletý děti dobrý, ne?
- Zobrazení: 1590
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Vyměšovací
Dalmátské pobřeží, teplé letní ráno, tříletá holčička sedí sama na terásce, kolem jde dav patnácti lidí v plavkách s lehátky a opalovacími krémy.
"Eminko, vy nejdete na pláž?"
"Ještě ne-e, táta zase kadí."
Jiné ráno, jiný den, ale téma podobné, je to stejná holčička.
"Emo, nevíš, kde je dědeček?"
"Šel se vykadit.... Hmm, ... ale říkal vytentovat..."
- Zobrazení: 1687
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Cesta do Chorvatska nám trvala 17 hodin (včetně zastávek na dětských hřištích a čekání na hranicích). Třetinu doby jsem strávil posloucháním výkřiků typu kdy už tam budem, už mě bolí nožičky, kdy už tam budem, nemůžu dýchat, kdy už tam budem, já chci bombón, kdy už tam budem, já si chci malovat, kdy už tam budem, ...
Když jsme konečně dojeli, vysoukal jsem se z auta a jenom jsem tupě čuměl. Ema ke mně přišla a povídá: "Tatínku, to jsme si ale udělali dlouhej výlet, co?"
- Zobrazení: 2803
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Po příjezdu do Chorvatska se zmocnil Emy docela slušný chrapot. Možná z klimatizace z auta, možná si ho přivezla už z domova (toto je moje preferovaná varianta).
Nejen že tím byla citelně postižena její potřeba "jít si popovídat" s kýmkoliv v dosahu (bez ohledu na mateřský jazyk druhé osoby), navíc jsem jí pro jistotu zakázal i zmrzlinu (další rána egyptská).
"Emi, jdeš s náma na zmrzlinu"?
"Nemůžu, táta mi to nedovolí, mám chechot".
- Zobrazení: 1933
- Podrobnosti
- Kategorie: červenec 2011
Sice jenom hajzlíky, ale až ze Slovinska. No přiznejme si upřímně - kdo z vás to má?
- Zobrazení: 2322
- Podrobnosti
- Kategorie: červen 2011
Zkáza
Na zahradě se mi rozpadnul starý vozík na hadici, tak jsem se vydal do obchodu s tím, že si vyberu pořádný, nerozbitný, kovový. A povedlo se.
Doma jsem vozík začal skládat. Ze začátku jsem byl spokojený, všechny díly kovové, ale WTF? Ocelové části se bez výjimky spojují pouze umělohmotnými spojkami, sotva silnějšími než kancelářšký papír. Stalo se nevyhnutelné a po pěti minutách jsem jednu spojku zlomil. Vozík za tisícovku v háji.
Docela se mě to dotklo a hlasitě jsem ze sebe vychrlil spoustu slov sestávajících se převážně z hlásek K, P, R a L. Ema (k mé hanbě) všechno sledovala. Když jsem konečně ztichnul, soucitně mě pohladila a říká: "Tatínku, to je práce na prd, co?"
Náprava
Tisícovku jsem jim nehodlal věnovat a tak jsem jel vozík reklamovat. Rafinovaně jsem se rozhodnul nepřiznat ani náznak viny a všechno hodit na výrobce. Přišel jsem k reklamační přepážce a povídám: "Dobrý den, koupil jsem si u vás vozík, doma krabici rozbalím a tam jsem našel prasklou spojku."
V tom k pultíku přistoupí Ema, postaví se na špičky a reklamační paní sdělí: "No, a pak to táta zlomil."
- Zobrazení: 2845