Zkáza

Na zahradě se mi rozpadnul starý vozík na hadici, tak jsem se vydal do obchodu s tím, že si vyberu pořádný, nerozbitný, kovový. A povedlo se.

Doma jsem vozík začal skládat. Ze začátku jsem byl spokojený, všechny díly kovové, ale WTF? Ocelové části se bez výjimky spojují pouze umělohmotnými spojkami, sotva silnějšími než kancelářšký papír. Stalo se nevyhnutelné a po pěti minutách jsem jednu spojku zlomil. Vozík za tisícovku v háji.

Docela se mě to dotklo a hlasitě jsem ze sebe vychrlil spoustu slov sestávajících se převážně z hlásek K, P, R a L. Ema (k mé hanbě) všechno sledovala. Když jsem konečně ztichnul, soucitně mě pohladila a říká: "Tatínku, to je práce na prd, co?"

Náprava

Tisícovku jsem jim nehodlal věnovat a tak jsem jel vozík reklamovat. Rafinovaně jsem se rozhodnul nepřiznat ani náznak viny a všechno hodit na výrobce. Přišel jsem k reklamační přepážce a povídám: "Dobrý den, koupil jsem si u vás vozík, doma krabici rozbalím a tam jsem našel prasklou spojku."

V tom k pultíku přistoupí Ema, postaví se na špičky a reklamační paní sdělí: "No, a pak to táta zlomil."

... a nebo ne, našel jsem si ještě chvilku času, takže vás před dovolenou ještě něčím oblažím ...

Jen tak

Ráno cestou na vlak jsem minul pána, který šel na procházku se psem. Za mnou šel důchodce, který na něj bodře zvolal: "Ahoj kamaráde, kam tak ráno se psem?"

A pán se psem znuděně ucedil koutkem úst: "Ále, na procházku se psem..."

Blbina, ale potěší...

Oznámení

Chystám se na dovolenou, takže se asi na nějaký čas odmlčím - porucha nebude na vašem přijímači.

Ostříhal jsem Emče nehty a ona se nabídla, že na oplátku je teď ošmiká mně. Pod vidinou brutálních jatek jsem celou myšlenku striktně zamítnul: "Kdepak, Eminko. Nehtíky mi můžeš stříhat, až budu starej."

"Ale táto, ty's už přece starej byl!"

Dnes jsem byl s Emou nakupovat. Když už jsme všechno obstarali, říkám jí: "Eminko, ještě se chvilku půjdeme pomazlit s pivama, jo?"

Po chvilce čtení etiket se otočím, kousek dál stojí Ema u nastohovaných pivních přepravek, objímá je a hladí se o ně tvářičkou.

Budu si muset dávat pozor na to, co říkám...

Papaláši se nějak dozvěděli o mé chystané stávce (informace zde) a zákeřně mi v noci (asi přes GPS?) zavirovali mobil, takže mě ráno nevzbudil. Trapas - zaspat vlastnoručne pořádanou stávku...

Nicméně vše se nakonec v dobré obrátilo. Na Náměstí Republiky se zrovna konaly farmářské trhy, na které dorazil i jeden dobrý člověk z Rožnova. Díky jeho excelentnímu Rotschildovi jsem nakonec stávku úspěšně absolvoval. Dej Bůh štěstí.

Kdepak, dnes nepojede. K smrti vyhladovělý lid opustil svá pracoviště a vytáhnul na trestnou výpravu proti papalášům.

To je nápad - taky budu protestovat. Zítra. Symbolicky. Vstanu dřív, v sedm hodin rozkopnu dveře v nádražce a dám si pivo.

No nesmějte se, zkusili jste si to někdy takhle brzo ráno a ještě na lačný žaludek? Tomu já říkám oběť! Udělat si výlet do Prahy, to umí každej ňouma...

Kdo chcete protestovat se mnou, můžete, do nádražky v Čelákovicích se nás vejde hodně.

Zase jsem se nemohl rozhodnout mezi černobílou a barevnou, tak přikládám obě verze.

Alternativní fotka k té včerejší.

Včera mi došla esemeska naprosto zásadního významu: "Nepasterizované chutná jako tenkját" (pro osvěžení paměti klikněte sem). Vzhledem k osobě pisatele oné textové zprávy si začínám myslet, že to nový krušovický sládek myslí vážně...

O zahrádkách a kukačkách

Když jsem tak sledoval, jak se sousedovic závlaha stará i o naše rostliny (viz dnešní foto), vytanulo mi na mysli: "Kdo orá pole mé, šetří pluh můj".

Okamžitě následovala další asociace - hrdému dvojnásobnému otci (ke čtyřleté holčičce mu přibyl kluk - podrobnosti tady) jeho kamarád sdělil, že "Je vědecky dokázáno, že každý muž plodí buď jenom kluky, nebo jenom holky. Takže máš doma kukačku."

Jaroslav Pejša, předseda Odborového svazu železničářů

... blokády budou zaměřeny proti papalášům, a ti je pocítí ...

Aha...

Miloš Urban, spisovatel

Stávka je poslední nástroj zaměstnaneckého lidu domoci se svých práv, případně protestovat proti sociální nespravedlnosti a nebo nesnesitelným podmínkám. Vyhlášení téhle stávky mě překvapilo, odborářským argumentům nevěřím, je to uměle vyvolaný spor. Ale pokud chtějí stávkovat, ať stávkují – třeba v Praze. Blokáda komunikací je ale nepřístupné omezování svobody těch, kteří na stávku kašlou, tedy i mě. Nátlaková skupina cizích nájezdníků mi bude násilím vnucovat svůj názor? Umím si představit, že jedno násilí zplodí násilí druhé.

Já

Docela bych uvítal, kdyby mi ve čtvrtek rozzuřený lid umožnil dorazit do práce. Potřebuji se tam občas ukázat, abych mohl platit (mimo jiné, samozřejmě) sociální pojištění a daně.

Nám například ve firmě řekli "Nemáte se jak dostat do práce? Tak to si musíte vzít neplacenou dovolenou". Jak to asi mají oni výletnící?

Potěšilo by mě, kdyby se u nás zavedla (aspoň částečně) možnost rozhodovat o oblasti, kam naše peníze odevzdávané státu potečou. Myslím, že v tom okamžiku by silně ubylo subjektů kupujících si své voliče (a sympatizanty) za peníze svých nevoličů.

"Moji rodiče si se mnou vůbec nehrají. Pořád jenom uklízí nádobí."

(viz včerejší článek)