Dnes ráno jsem dostal od nejmenované osoby tak strašnej pojeb za včerejší článek, že se z toho klepu ještě teď.

Takže abych uvedl věci na pravou míru: Pavel včera ani neslavil, ani nevyprošťoval, ani nekupoval a nepil pivo, ani se mnou nejel ve vlaku a ani se vlastně skoro neznáme.

Vepříkův koutek: 91.8 kg. Jak to tak sleduju, asi budu rád, když budu po dvou týdnech nelidských muk na své původní váze.

Ze zoufalství jsem začal i s pohybem - ráno chodím pěšky do Jiřiny na vlak. Je vám to taková romantická vlaková zastávka, mrkněte na foto :)

Ještě se krátce vrátím ke včerejší hospodě - měli jsme rezervaci do nekuřácké části, což pan vrchní vtipně vyřešil tím, že nás posadil do kuřácké místnosti a z našeho stolu odnesl popelník.

Večer pak Pavel spojoval příjemné s užitečným (potřebovali jsme vyprošťováka) a přes můj odpor (ano, řekl jsem "přes můj odpor") koupil dvě piva.

V ten moment mu volala jeho žena, že je náhodou v Praze a že pojede vlakem s námi. Bylo luxusní sledovat paniku v jeho očích a krutý vnitřní boj. Vylít? Rychle vypít? Postavit se ženě čelem s pivem v ruce?

Vepříkův koutek: 91.7kg. Já neříkám tak ani tak, mohlo to být i horší.

Ráno si najdu krásnou klidnou statickou scénu, čekám kdovíjak dlouho na odchod všech čínsko-japonsko-ruských turistů, mačkám spoušť a v ten moment mi tam vleze nějaký (už od pohledu místní) mamlas. Tiše zuřím. Až později zjišťuji, že to byl kolega z práce. Zahazuji všechny ostatní (dost možná i lepší) fotky a na jeho počest publikuji tuto.

Vepříkův koutek: 91.2kg. Bezva, nicméně mám pocit, že je to výsledek pouze dočasný, jelikož na bratrancovu počest jsem si v Celnici musel večer dát "řízeček", bramborový salát a šest piv. Chvilku jsem pak bojoval s neodolatelnou chutí na něco sladkého, kteroužto bitvu jsem naštěstí vyhrál a dal jsem si jenom nízkokalorický zdravý tatarák.

Tak nevím nevím, má vůbec nějaký smysl pokračovat v tomto projektu?

Vepříkův koutek: 91.9kg. Jupííí, můžeme začínat zase pěkně od začátku. Nechápu to, člověk si o víkendu dá tři hlty piva a ukousne z koláčku a přibere kilo a půl? Kde je v tom nějaká spravedlnost?

No, teoreticky to může být třeba minerálka a čaj...

Už druhý den nepublikuju MoML na web, ale fotky poctivě dělám a dokonce si v mobilu připravuju i texty, takže jsem nakonec učinil nezávislé a spravedlivé rozhodnutí, že pravidla porušena nebyla.

Vepříkův koutek: strašně se netěším na pondělní ráno, až se po víkendu zase postavím na váhu. Myslím, že ani dnešní kratičký okamžik prozření, kdy jsem odpoledne přešel z piva na víno, mi váhu moc nesníží.

Učinil jsem zajímavý poznatek. Po několika (tý)dnech focení kompaktem (zpočátku doprovázených nadřazeným ohrnováním mého zrcadlovkového nosu) jsem schopen oním kompaktem udělat lepší fotku, než zrcadlovkou. S tou totiž neustále přemýšlím o ostřících bodech, cloně, času, ohnisku, vzdálenosti, citlivosti, hloubce ostrosti a podobných hodinách, aniž bych se soustředil na fotku samotnou. Teď jen doufám, že po nějaké době opětovného používání zrcadlovky začnu dělat fotky i s touto technikou.

Vepříkův koutek: 90.4kg. To nejtěžší mám ale před sebou - jsem zvědavý, co mi ukáže váha v pondělí ráno po třech dnech v Zábřeze strávených polykání piva, slivovice, bůčku, uzeného, knedlíků, buchet a koláčů.

Kauza bankovního poradce (viz. 17. března 2011) dnes měla pokračování. Posledně jsem pána i s jeho slavnou nabídkou poměrně hrubě odmítnul a on se ráno nečekaně ozval znovu, tentokrát s produktem skutečně šitým na míru (a hlavně nesrovnatelně výhodnějším). Troška vydíráníčka občas zřejmě neuškodí, člověk jenom musí mít připraveny i únikové varianty pro případ nouze.

Taky jsem dnes na Kindle dočetl fantasy ságu Song of Ice and Fire od George R.R. Martina (tři svazky, každý po zhruba tisíci stránkách; nevím, jestli to vyšlo i u nás). Fantasy jsem naposledy četl před miliónem let, ale tohle můžu fakt doporučit.

Varování pro případné zájemce: rozhodně to není pohádka pro děti - s Pánem Prstenů, Belgarionem apod. to nemá společného vůbec nic. Každá chyba se v knize trestá ztrátou života či doživotním zmrzačením bez ohledu na to, jestli se jedná o postavu kladnou, zápornou, neutrální, hlavní, vedlejší, člověka nebo zvíře.

Vepříkův koutek: 90.6kg - vypadá to, že včerejší hříchy prošly bez trestu (ťuk Ťuk ŤUK na dřevo).

Naprosto nesnáším, když si v práci před použitím toalety musím mísu nejdřív vykydat, abych si připadal aspoň trošku jako člověk.

Vepříkův koutek: 90.9kg - držte si klobouky, konečně jedeme z kopce! Na oslavu jsem se musel pivně odměnit; jak odpoledne v Muzeu, tak i potom večer na nádraží. Zítra ráno bohužel očekávám od váhy zasloužený trest.

Je to dneska totální blbost, za kterou se stydím, ale je to jediná testovací fotka, kterou jsem pořídil novým objektivem koupeným v rámci postupného přechodu na full frame. Musel jsem sice prodat skoro všechny moje stávající DX objektivy, ale stálo to za to. Nikon 24-70 je luxusní kousek.

Vepříkův koutek: 91.2kg - no proto!!!

Vepříkův koutek: Himl hergot donevetr krucajs element - tři dny chroustám cvrčky (na sucho, bez piva) a váha se tvrdohlavě drží na 91,9kg? Jak je to možné?

Mám jediné racionální vysvětlení: ze zákona o zachování hmotnosti plyne, že břišní sádlo samovolně vzlíná vzhůru, kde se mění ve svalovou hmotu hrudníku a ramen.

Vepříkův koutek: Už vím, proč Jáchym vždycky před kojením tak děsně řve. Nenapitej, hladovej, nasranej...

Jdu si dát aspoň trošku vína, jako anestezii.