Month of My Life

Dnes jsem vezl Emču do Zábřeha a odpoledne jsem se pak vracel výletním způsobem (dvojkou, maximálně trojkou, pěkně pomalu, vedlejšími cestami přes hory). Věděl jsem, že se mi podaří vyfotit nějakou pěknou krajinku; nízké slunce, zasněžené kopečky, dlouhé stíny, prostě paráda. Tak dlouho jsem vybíral dokonalou scénu, až se obloha nadobro zatáhla. Někde v Orlických horách jsem nakonec znechuceně zastavil (asi jsem za poslední dobu "zPražštěl" - jak je možné, že mi tu v teniskách mrznou nohy, když doma je 9 nad nulou a svítí sluníčko???) a na dlouhý čas jsem náhodně mával foťákem směrem k lesní školce.

Celý týden bojuji s nějakou chřipkou. Nutno dodat, že zatím je výsledek více méně nerozhodný. Dnes jsem se ale rozhodl, že s bacilem skoncuji způsobem značně nevybíravým. Naordinoval jsem si (navíc k obvyklé dávce chemikálií) jeden Zlatopramen ještě ve vlaku a doma pak dva Budvary. Konečně mám pocit, že je válka u konce.  Mým bakteriím pivo zachutnalo :(

Ale panu řidiči z autobusu by dnes ani anděl nepomohl: "Ty zatracený rohlíky podražily ze dvou padesáti na dvě osmdesát a když se do nich člověk zakousne, stejně se všechno vydrobí", "Chleba se dá žrát jen z pekárničky na rohu v Nymburce, protože všechny ostatní chutnají jak namočený do Labe", "Výplata je prachmizerná" a hlavně - "Dejte na mě, dokud bude prezidentem Klaus, lepší to v tomhle státě nebude".

Kolikrát není možno nezávidět takový jednoduchý způsob nazírání na svět, co?

Dnes jsem z okna vlaku objevil zapomenutý kousek polabského pole, na kterém nestojí žádné skladiště. Zatím.

Hele - přesně, ale PŘESNĚ takhle vidím svět, když jdu večer domů a mám unavený oči z práce.

... proč mě musí lákat zrovna do země, kde se mluví Maďarsky?

Eminka musí často čelit zvídavým otázkám stran jména a pohlaví budoucího sourozence. Všechna čest, čelí jim s ledovým klidem a odpovídá kolikrát značně nečekaně.

Docela dobrá a univerzální odpověď například je "miminko bude bratříček Klárka". A skupinku maminek jednou ve školce silně znejistila tvrzením, že "miminko se bude jmenovat Davídek Válek" (podotýkám, že nejsme Válkovi).

Tak jsem se opět naučil nové slovo. Byli jsme na exkurzi v porodnici, kde jsme se rozdělili na tři skupiny. Bohatí (šli jen v ponožkách, které potom mohli vyhodit), střední vrstva (koupili si návleky za 10,-) a my tři (donesli jsme si přezůvky).

Emča se v půlce programu najednou zahleděla na nohy v návlecích členů střední vrstvy a povídá: "A proč mají na nohách ty, ... éééé, ... fusiláry?"