To, že Ema chce nějaké zvířátko, se ví zhruba od jejího narození, ale až doposud jsme tuto problematiku zásadně zamítali (nejen) z důvodu její nedostatečné zodpovědnosti. Po jejím nástupu do první třídy jsem ale i já musel uznat, že na „nedostatečnou zodpovědnost" to už neuhrajeme, takže někdy kolem Vánoc jsem neurčitě slíbil něco ve smyslu „možná někdy po zimní dovolené a podle vysvědčení uvidíme, jestli se nad něčím malinkým a nenáročným začneme zamýšlet" (myšleno „v dubnu se začnu zamýšlet, v srpnu si o křečkovi něco přečtu a do příštích Vánoc by se snad nějaký hlodavec dal pořídit).
Ema nadšeně souhlasila, přičemž si to ale z nějakého mě neznámého důvodu interpretovala jako „jakmile položím výzo doma na stůl, do třech vteřin se vedle něj zhmotní klec s křečkem".
Tak můžete hádat, čí interpretace zvítězila?
(já bych klidně vzdoroval dál, ale ona si v knihovně vypůjčila veškerou možnou literaturu o chovu křečků a našrotila se ji nazpaměť, což mě přesvědčilo, že to fakt myslí vážně a že jsem mou bitvu za čistě lidskou domácnost prohrál.)
Jinými slovy - od pátku s námi bydlí slečna Tessie by Unicorn. Nekecám - křeček od chovatele (adresu někde splašila Ema a napsala nám ji na lístek i s vysvětlením, co se od nás na té adrese očekává - viz obrázek vpravo) za stovku má rodný list včetně rodokmene do třetího kolena. Klobou dolů...
