Je to dneska totální blbost, za kterou se stydím, ale je to jediná testovací fotka, kterou jsem pořídil novým objektivem koupeným v rámci postupného přechodu na full frame. Musel jsem sice prodat skoro všechny moje stávající DX objektivy, ale stálo to za to. Nikon 24-70 je luxusní kousek.
Vepříkův koutek: 91.2kg - no proto!!!
Vepříkův koutek: Himl hergot donevetr krucajs element - tři dny chroustám cvrčky (na sucho, bez piva) a váha se tvrdohlavě drží na 91,9kg? Jak je to možné?
Mám jediné racionální vysvětlení: ze zákona o zachování hmotnosti plyne, že břišní sádlo samovolně vzlíná vzhůru, kde se mění ve svalovou hmotu hrudníku a ramen.
Vepříkův koutek: Už vím, proč Jáchym vždycky před kojením tak děsně řve. Nenapitej, hladovej, nasranej...
Jdu si dát aspoň trošku vína, jako anestezii.
Vepříkův koutek: (ostudná) startovací referenční hodnota činí i ranní stolici navzdory 91,9kg.
Začneme tedy s tím, že trošku omezíme pivo a lehce ubereme na velikosti porcí. O nějakém zdraví nebezpečném pohybu bychom prozatím neuvažovali, extrémní praktiky zařadíme až v okamžiku, kdy konvenční metody omezování váhy neuspějí.
P.S. Naštěstí jsem si překlepu všimnul dřív, než jsem článek uložil, ale chybělo málo a dnešní text mohl začínal slovy "Vepříkův koitek".
Tak a dost, takhle to dál nejde, začínám hubnout.
I když sloní řízek přes celý talíř a domácí bramborový salát v Hybernii s tankovou Plzní si ještě naposledy prostě dát musím, stejně jako sedmero koštů v pivním Muzeu na oslavu nákupu nového auta. A když už jsme v tom, Zlaťoušek do vlaku rozhodně uškodit nemůže a Kozlík u sousedů má nakonec vyloženě léčivé účinky.
Takže hubnout začneme až zítra... Nebo v pondělí, nebo tak někdy...
Dnes jsem se chtěl původně rozhořčovat nad tak zvanými privátními bankovními poradci, kteří po dvou dnech práce nabídnou VIP :) zákazníkovi produkt vyladěný přesně na míru, jehož více než plnohodnotnou variantu jsem si byl i jako naprostý laik schopen po hodině brouzdání po internetu sehnat o 35% (!!!) levněji. Fakt díky za takové poradenství.
Pak jsem se ale velkoryse rozhodl, že nikoho ponižovat nebudu. A toto rozhodnutí jsem se s Pavlem v podvečer, těsně před odjezdem vlaku, vydal zpečetit rychlým Zlatopramenem (ano, tím slevněným za pětadvacet). Ten nám ale slečna(?) zákeřně natočila do nepřenosného skla, takže jsme měli tři minuty na konzumaci a objednání další rundy - tentokrát už doopravdy putovní - do vlaku. Nejlepší rozhodnutí kolikrát bývají ta, která za vás učiní někdo jiný. Škoda přeškoda, že v Čelákovicích už mi před přestupem na autobus nezbýval žádný čas, nová nádražka dnes lákala měrou nevídanou.
Proč jsem, u všech všudy, zase skončil u piva???
"Tady jsem ti tatínku namalovala obrázek. Vidíš, kříž. To znamená, že se máš na zimu teple oblíkat."
Raději v tom nebudu hledat žádné dvojsmysly...
Dnes jsem obíhal daňovo-sociálně-zdravotně pojišťovací úřady. Nebýt toho, že si tam nahoře v nepravidelných (nicméně relativně častých) intervalech hrají škatulata s umístěním klientských center (asi aby udrželi občany ve střehu a dobré duševní kondici), měl bych to celé za sebou během slabé tři čtvrtě hodinky.
Nevím, co se dnes dělo, ale všechny úřednice byly příjemné, samovolně radily a usmívaly se. Prim v tomto ohledu ovšem hrála drobná slečna Ivanka ze zdravotní pojišťovny, která se mi v dobré víře marně snažila poradit stran procesu přihlášení novokojeněte do řad jejich pojištěnců. Po celou dobu ale mou pozornost neustále rozptylovala její, ... no, nevím jak jinak to vyjádřit, ... přátelská prsíčka.
No, a je to venku. Fuj, to jsem ale prasák!
