Month of My Life

Pohádka na dobrou noc

Ve větvích staré švestky dozrávaly modré plody, kterým se na Valašsku říká trnky. Místní šamani z nich pomocí tajemných kouzel vyrábějí zázračný elixír. Říká se mu trnkovice a léčí rýmu i smutek a zahání vlkodlaky a upíry.

Krysáci
kapitola 8. Dovolená

V pokojíčku nastalo ticho, jelikož Ema trávila nově nabytou informaci. "A tatínku, až budu velká, budu taky pít slivovici. A víno. A čaj pro dospělý..."

Vepříkův koutek

Ráno jsem se vzbudil a hned jsem věděl, že to dnes půjde. Fakt bude ideální den na hubnutí. Myslel jsem si to i dopoledne. Myslel jsem si to i v poledne, kdy jsem tankovou Plzeň, bramborový salát a krůtí řízek kompenzoval ořezáváním  kukuřičné strouhanky z masa. Myslel jsem si to i začátkem odpoledne, ale pak jsem naneštěstí pomyslel na zmrzlinu McFlurry a bylo...

Trápení jsem rychle ukončil návštěvou nejbližšího McDonalda a nákupem kyblíku zmrzky. Jen co jsem ji zblajznul, v práci se objevila velikonoční šunka. Ne ty vodnaté vakuované plátky ze supermarketu, ale opravdická šunka. No co, to je přece dietní jídlo, ne?

Tak jsem lehce povečeřel, ale takové masisko si přímo žádá o pivní koupel. Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Šunku jsme zalili dvakrát v Celnici a pro jistotu ještě jednou ve vlaku.

Pak přijdu domů a tam už na mě mává slivovicí řemeslník od sousedů (Takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Bydlí po celý rok v maringotce a dokončuje rozestavěné domy lidem v okolí. Loni jsem mu přes plot nabídnul čtvrtku a on mě od té doby na oplátku zásobuje pitím, masem z grilu a historkami).

Tak jsem se mu pomstil Mázem a najednou jsem se tím celodenním půstem cítil tak vysílený, že už si nic nepamatuju.

Čtu Emě na dobrou noc z Krysáků a ona si v posteli z posledních sil hraje se svou plyšovou žirafou a s medvídkem Pů vypůjčeným od sousedů. A že prý medvídek Bů bude hyjákovat.

Cože?

Následuje názorná ukázka. Posadí medvěda na žirafu a zařve: hyjó!

Vepříkův koutek

Až se dosyta nacpete masem z grilu, vezměte banán, třtinový cukr, Cointreau a drcené ořechy.

Banán položte na gril a pomalu ho ze všech stran ohřívejte tak dlouho, až zčerná. Potom z horní strany sloupněte proužek slupky. Sloupnutou část banánu lehce pokapejte likérem (lze vynechat - máme to vyzkoušené), posypte třtinovým cukrem (nelze nahradit obyčejným cukrem - máme to vyzkoušené) a drcenými ořechy (to jsme zatím ještě nezkoušeli). Banán vraťte na gril a nechte cukr lehce zkaramelizovat.

Pojídá se malou lžičkou přímo z - na pohled hnusné - ohořelé slupky.

Kulturní okénko

V nejbližší době bude v okolí veselo. Nejen, že se bude konnat Romský ples, ale i tradyční pouť.

... aneb Keep It Fucking Simple! To je asi můj další problém v okamžiku, kdy fotím zrcadlovkou. Z nějakého důvodu se podvědomě snažím do fotky nacpat zbytečně moc věcí. Tento problém ale překvapivě nemám při focení kompaktem.

Netuším, čím to je, ale momentálně mám dvě pracovní teorie:

1. Může to být dáno rozdílem mezi hledáčkem zrcadlovky a displejem kompaktu? Že by se obraz na displeji více podobal cílové fotce a tím mi přispíval k větší soudnosti?
2. A nebo mi nedůvěra v technické vlastnosti kompaktu brání pořizovat celkové záběry a nutí mě se soustředit na detaily?

Tohle fotím každé ráno už minimálně dva-tři týdny a pořád se mi nedaří udělat nějakou kompozici. Tak jsem to trápení dnes ukončil - dám sem tuhle blbinu a buďto mě potřeba vyfotit ty hodiny přejde, nebo se mi zítra mimoděk povede nějaká fotka.

Malé kotě, mňau, mňau,
spalo v botě, mňau, mňau,
nehas, co tě, mňau, mňau,
nepá, nepálí.

To jsem dnes Emě, ani nevím proč, zapěl při pití večerního mlíka. S otevřenou pusou na mě chvilku mlčky (ano, řekl jsem mlčky - kdo se s Emou někdy setkal, ví, o čem mluvím) zírala a pak povídá: "A tatínku, jak ses to v práci všechno naučil?"

Sláva, po téměř dvou letech vzal konečně někdo na vědomí mé pracovní výsledky.

Dnes odpoledne jsme s Emčnou odpočívali na zahrádce u Strnadů, když jsem zaslechl úryvek hovoru maminky s  dvou-tříletým klučíkem.

"Maminko, já chci nanuk."

"A co se říká, když něco chceš?" ... ticho .... "No tak - co se říká, když něco chceš?"

"Abrakadabra!"

Ema si při snídani patlá nožem Lučinu na chleba, přičemž 80% pomazánky si maže přímo na jazyk.

"Eminko, nůž se do pusy nestrká!"

"Tak jo.... A tatínku, teď se na mě chvilku nedívej, jo?"

A ten odložený karneval dnes v hospodě nakonec byl. V porovnání s loňskem to nemělo chybu - z Emy už je člověk, který si všechny soutěže oběhne sám a já můžu v klidu hlídat věci. U výčepu.

Dnes už se mně na nic neptejte, stejně ze mně nic nedostanete, přišel jsem z práce až teď a mám toho všeho až po zuby.

A máme tady problém, pánové, jak by řekl bílý laboratorní potkan Eda z Prahy.

Už jsem vyfotil úplně všechno, nic už mě nenapadá. Co budu fotit zítra? A za týden?