Month of My Life

"Haló, úřade? Tady já. Chtěl jsem se elektronicky zaregistrovat k placení dalších desátek, jelikož všechny ostatní desátky už elektronicky platím, ale nemůžu přijít na to, kde se to na vašich stránkách dělá."

"Nenene, panáčku, to nejde. Musíte pěkně naklusat k nám, není nad teplý lidský kontakt."

Tak jsem se v očekávání slíbeného styku trmácel přes půl Prahy, aby mi paní nakonec nabídla jenom pětistoušedesátouosmou (téměř nečitelnou) kopii formuláře, kam jsem vyplnil 1) jméno, 2) ulici a město bydliště, 3) dnešní datum a 4) podpis. Nechtěli po mně vůbec nic, ani občanku, ani otisk prstu, nic. Pravda, že na oplátku jsem zase nedostal žádné potvrzení, že můžu desátky platit.

Tak se tak ptám, jestli je vůbec možné ty hluboce zakořeněné c.k. úřednické postupy i v dnešním věku počítačů opustit?

Ale něco mě napadlo - až mě příště někdo naprdne, půjdu ho na úřad taky zaregistrovat. Ať v tom placení nejsem sám.

Věpříkův koutek

Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit.

Nevypadám já věru zle. Zkrátka chlapec, jak má být.

A ne jak v minulé práci, když mě hledal nový kolega a jelikož si nezapamatoval mé jméno, zjišťoval, kde sedí "ten malej tlustej s brejličkama". SMRTELNÁ URÁŽKA! Copak můžu za to, že jsem slabej na oči???

Neviděli jste někde mou chuť na pivo? Někam se mi zaběhla během posledních dvou týdnů, kdy jsem byl sám doma.

"Tatínku, Klárka říkala, že budeme mít pomeranč a ono je zatím červený."

"Ne Eminko, Klárka říkala, že budeme mít Citroën."

"Aha... To nevadí, tahle mi ladí k šatičkám."

Člověk se nestačí divit, co se jim to v těch hlavičkách odehrává.

Pravý krajinářský mistr vyfotí krajinku i s teleobjektivem.

Ne že by to bylo něco úžasného, ale bylo mi tu fotku líto vyhodit :)

Tolik druhů divotvorných piv a tak málo času a místa v břiše na jejich vyzkoušení. Frustrace...

Jak jste již možná pochopili, včera jsme se nakonec na ten pivní festival vypravili a pivní nabídka překonala veškerá očekávání. Kdo můžete, upalujte tam, dokud ještě něco teče...

Na zítřek plánujeme poznávací exkurzi na Český pivní festival. Rýmečkový bacil je ale proti. No, ještě uvidíme, kdo s koho. Naordinoval jsem si vagón Coldrexu, šumivého céčka a Ibalginu, něco z toho prostě zabrat musí.

Na akci pro děti, kterou jsem lehce nakousnul v článku Yellow - 15. května 2011, si v jeden okamžik Eminka dřepla k plotu a trhala pampelišky. Okamžitě na ni vyběhla babička a kárala ji:

"Eminko, běž tam odtud. Všichni tam čurají. Pejsci. I lidi. I chlapi..."