Za dva dny jsme se tam byli podívat a co to? Spousta hraček byla rozbitá a rozlámaná, zbytek chyběl úplně.
(co nám na zahradě vydrželo dlouhá léta v podstatě bez šrámu, vzalo na veřejném hřišti za své během dvou dnů)
Pro naše děti (bez rozdílu věku a pohlaví) to byl obrovský a nepochopitelný kulturní šok. Jejich dětské rozoumky nebyly schopné zpracovat, že někdo může rozbít hračku? A ještě k tomu cizí? A už úplně mimo jejich chápání bylo, že si někdo může cizí hračky odnést domů...
Mě to naopak nepřekvapilo vůbec, ale až při pohledu na to nefalšované dětské zoufalství jsem začal pochybovat, jestli je vůbec na reálný život připravujeme dobře?
