- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Při obědě: "Maminko, tomu miminkovi v bříšku ta rýže chutná, že? Ale nemá talířek, tak to musí papat ručičkama."
- Zobrazení: 3820
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Dnes se polovina spřátelených strejdů procházela s dětmi děsně nenápadně kolem našeho domu, zatímco druhá polovina mi naprosto bezostyšně oznamovala, že své děti už mají o babiček a že večer by to teda šlo.
Zapíjení Eminky asi posledně zanechalo nesmazatelné stopy (manželky by spíš řekly jizvy) na nezanedbatelné části místní pánské populace.
- Zobrazení: 2520
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Ráno přijde holčička do kuchyně a spatří tam neznámého pána.
"Dobrý den, vy jste náš nový babysitter?"
"Kdepak, maličká, já jsem váš nový motherfucker."
- Zobrazení: 2225
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Po zdravém a kaloricky vyváženém obědě si přátelé Pavel a Lukáš občas rádi zaskočí koupit něco dobrého na zub. Momentálně je v kurzu Belgické pivo (libovolné značky, ale v ceně minimálně osmdesáti korun) plus jakákoliv pochutina s prošlou záruční lhůtou (kdo uloví starší krmi, vyhrává).
- Zobrazení: 2237
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
nestíhám nestíhám nestíhám nestíhám vůbec nic nestíhám a vůbec nic se neděje a jestli jo tak si to nepamatuju a že by se to už chtělo narodit?
- Zobrazení: 2038
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Ráno mi zastavil jeden vzdáleně známý pán, že mě hodí na vlak. "Kůrva doprdele, tady to na mě porád pípá, asi bych se měl připoutat, vole. Kůrva doprdele, a zase do práce co, vole. Kůrva doprdele, hele, tady jsem posledně odbočoval, kouknu doleva, vole, nic nevidím, rozjedu se a srazím cyklistu. Už nikdy, doprdele vole."
No tak to teda kůrva doprdele taky doufám...
- Zobrazení: 1975
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Když Microsoft potkal Nokii: „Jak jste se vy dva vlastně seznámili? Úplnou náhodou na nádraží. Oběma nám zrovna ujel vlak...“
Sice nevím, čím cestuje Nokia, ale Microsoft jsem minulý týden nechal podřimovat v couráku a přesednul jsem si do Pendolina k Androidu. Jedeme si teď rychle, plynule, bez zastávek a čekání.
- Zobrazení: 1931
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Ne, tohle není takový ten sladkobolně unylý andílkovský výraz. Tohle je sice nenápadný, ale zato neklamný náznak toho, že za deset sekund budeme sprintovat směrem k záchodu. Všichni. Já, Ema i blitíčko...
- Zobrazení: 2094
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
V dědečkově alchymistické dílničce: "Jé, dědečku, tady to voní jako kořalka!"
- Zobrazení: 2172
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Už dlouho jsem měl jisté podezření, ale dnes ráno během nastupování do příměstského autobusu v silném dešti hnaném téměř vodorovně ledovým vichrem jsem náhle dospěl k následujícímu poznání:
Pravděpodobnost toho, že do autobusu se jako první narve osoba snažící se zaplatit tisícovkou (popřípadě ze všech kapes vyštrachanou hrstí drobných mincí, ve které do potřebné sumy nakonec chybí jedna koruna), se s horšícím počasím nepříjemně rychle blíží jistotě. A když je počasí skutečně nepříjemné, dá se situace venku čekajících nebožáků ještě vylepšit například tím, že ona osoba je velmi nejistá stran své cílové stanice.
- Zobrazení: 2932
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Dnes jsem měl původně v plánu publikovat jednu mladou paní z vlaku, jejíž prvnímy rannímy paprsky ozářenou tvář odrážející se v okně jsem hrdinně vyfotil. Tu paní už znám od vidění a jelikož jako jedna z mála pravidelných cestujících nesmrdí, necpe do sebe brambůrky (ani jiné hlasitě křupající pochutiny), nemá potřebu zasvěceně komentovat poslední žalostně nekompetentní kroky Evropské komise a hlavně nevlastní hlasitě tucající MP3 přehrávač, často si k ní přisedám. Takže nakonec se mi jí zželelo a v práci jsem cvaknul fotku náhradní.
I když se přitom na mě Tereza dost škaredě dívala a hlasitě se vyjadřovala ve smyslu, že si chci tu skříňku odnést domů. Neuvěřitelně přízemní osoba bez špetky citu pro umění...
- Zobrazení: 1950
- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2011
Jelikož jsem včerejší akci zodpovědně ukončil už po pátém kousku (abych to byl v případě potřeby schopen bezpečně odřídit do porodnice), mohl jsem se celé dopoledne ukájet pohledem na tupé výrazy líh evaporujících nebožáků. A navíc ve mě ty bledé tváře splývající se světlými skříňkami vyvolaly vzpomínku na jeden téměř zapomenutý požadavek mého kolegy směrem k černošskému spolupracovníkovi: "Hele, nemohl by sis, prosím, oblíct ten bílej svetr? Splýváš mi s tou černou židlí a nikdy nevím, jestli tady seš, nebo ne".
- Zobrazení: 2164