Přiznávám, že mě nějak opustila „fotonálada“, vůbec mě to nelákalo vzít foťák do ruky. Tato scéna mě ale docela nakopla - jakmile jsem ji uviděl, okamžitě se mě zmocnila stará dobrá touha rozsévače zaznamenávače. A stejně tak jako jsem zaznamenal vjem obrazový, musím si zde uchovat i vjem zvukový.
Kteréhosi dne po večeři, kdy si Ema šla do pokojíčku chystat věci na druhý den do školy, jsem Jáchyma ještě nechal chvíli koukat na televizi, než uklidím ze stolu. Těsně před tím, než jsem ho odtrhnul od Déčka, jsem si na vteřinku přepnul na zprávy. Jáchym zůstal zírat s pusou otevřenou na krásnou slečnu komentátorku, jejíž pleť byla vykytována tlustou vrstvou mejkapu, tenké něžné rtíky červenou rtěnkou
(určitě jste zaznamenali, že chlapi, na rozdíl od žen, rozeznávají zhruba jenom čtyři až pět základních barev. tak já jsem si právě svou paletu rozšířil o odstín červené, který se nedá popsat jinak než „kurevská“)
zvětšené od nosu až po bradu a koutky očí černo-fialovým flekancem protažené až za uši.
Asi bych tu krasavu ani vědomně nezaznamenal, kdyby nezvykle ztichlý Jáchym během sprchování (tj. o nějakých deset minut později) s mocnou upřímností svých pěti let znechuceně neprohodil: „... některý ženy jsou až moc přezdobený ...“.
P.S. Uznávám, že barevná verze fotky je demonstrací přehnaného softwarového patlání, ale když už je ten Nik Collection zdarma, musím mu trošku provětrat faldy...
