Sobotní hřebenovka byla bez přehánění dechberoucí.
(shodou okolností jsem nedávno zaslechl v rádiu nějaký názor, že jeseníky jsou naše nejrásnější hory, ale zároveň nejzaostalejší. sice nevím, jak empiricky změřit krásu hor, ale ostudu nám rozhodně nedělají. nicméně pokud u nás ještě existuje oblast, kam se nevyplatí vyrazit bez konzervy, chleba a láhve s vodou v batohu, jsou to právě jeseníky.)
Obávám se ale, že se jedná o nepřenositelný zážitek (nebo já to alespoň nedokážu popsat tak, aby vás v ten moment popadla touha jít si prošoupat pohorky). Ale to nevadí, sám sobě jsem si na příští období uložil úkol přejít jesenický hřeben úplně celý (ještě nad tím pouvažuju, ale viděl bych to zhruba na trasu Skřítek-Praděd-Ramzová).
To vás sice možná nezajímá, ale co už je pro lidstvo důležitější - potvrzuji nastolenou klesající tendenci klasické jedenáctky Šeráku. To pivo se už skoro nedá pít. Nicméně
(král je mrtev, ať žije král)
jejich třináct-a-půlka (pro změnu se taky jmenuje Šerák) je majstrštyk. Tak lahodný ležák jsem už dlouho neměl.
