Zobrazení položek podle značky: metla lidstva

Čekat v desetihlavé frontě pětatřicet minut a potom dostat pivo do papírového voskovaného kelímku, to je romantika, kterou jsem nezažil už dlouhé roky.

P.S. Z časových důvodů měním pravidla MoML. Text "Každý den jedna fotka ..." měním na "Co nejčastěji ...". Fakt to každý den nejde stíhat. A navíc jsem ochoten si občas fotku připravit i den dva předem. Jo jó, život jsou samé kompromisy.

"Tatínku, a dnes můžeš mít psí hlavu, jo? A já budu mít psí zadek." Zní to jak scéna z Vietnamské restaurace, ale odehrálo se to u nás těsně před večerním čtením, kdy se snažím s Emou a knížkou uvelebit v její posteli. Záda si totiž podkládáme obrovským plyšovým čoklem.

"Na nic nemají čas" (lidi), přitakal Hodan, "Kam pořád pospíchají?"

"Kam? Do práce," vysvětloval Eda. "Musejí makat od rána do večera, abysme my potkani a vy krysáci mohli žít pěkně v pohodlí!"

Krysáci

kapitola 10 Maják

Děti se holt musí  vychovávat od malička. Mám pocit, že Ezop byl amatér...

Podřezávání (si) větve

Cestou z práce jsem potkal mou rodinu u sousedů na terase, tak jsem taky zůstal. Dostal jsem i hlt piva ("Marťo, dnes vyjímečně pivo máme, my to jinak doma moc nepijeme") a když jsme odcházeli domů, musel jsem si odnést i zbytek v lahvi (1.5 litrový Zlatopramen), že by se jim doma zkazilo. Připadal jsem si sice jako socka, ale docela mi to bodlo.

A jak jsem byl na lačno, dostal jsem se do ráže a mailem jsem urazil půlku firmy (všichni jsou samozřejmě MNOHEM výše postavení, než já). Už se těším na ráno.

Před západem slunce prostná na kruzích, po západu slunce dvě příjemné lahvové Holby Premium z garáže, podprůměrný Zlatopramen z nově otevřené nádražky (s nadějí stoupající kvality s rostoucí venkovní teplotou a počtem zákazníků), jedenáctka Pardál na spravení chutě z pizzerie, Gambrinus jako zklamání večera v Irské hospodě (na pípě optimistické nápisy typu Guinness, Beamish, Murphy's dark a Murphy's red, ale "Irské pivo nemáme, nikdo to tu nepije. Dáte si Gambrinus nebo Plzeň?") a na závěr dvě silně nadprůměrné Plzně a luxusní guláš za pár korun od Bohuslavů.

Pouze sedmero uropauz doprovázených jemňoulinkým cinkáním mrznoucí vylučované tělní tekutiny dává tušit, že ta pravá pivní sezóna začne teprve až se oteplí o nějakých patnáct, dvacet stupňů.

... ve stáří jako když najdeš. S tímto heslem na mysli jsme se přímo z porodnice vydali do hospody. Jelikož jsme s sebou vzali i mámu, dali jsme si jen Birrel (a oběd), ale až se otevřou zahrádky, uspořádáme pánskou jízdu. Kočárkovou :)

P.S. Na dnešní fotce je hospoda z pohledu Jáchyma. Pokud by teda otevřel oči.

Celý týden bojuji s nějakou chřipkou. Nutno dodat, že zatím je výsledek více méně nerozhodný. Dnes jsem se ale rozhodl, že s bacilem skoncuji způsobem značně nevybíravým. Naordinoval jsem si (navíc k obvyklé dávce chemikálií) jeden Zlatopramen ještě ve vlaku a doma pak dva Budvary. Konečně mám pocit, že je válka u konce.  Mým bakteriím pivo zachutnalo :(

Odraz v měděném pivním kotli v Pivovarském klubu při čekání na 5l kvasničáku.

Je to zvláštní - za celý život jsem tam byl všeho všudy šestkrát, z čehož jenom tento měsíc třikrát a pokaždé jsem si společně s opičkou odnesl i fotku. Inspirativní prostředí...

Šnyt jak známo patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt. Šnyt je půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl sklenice; záleží na dobré vůli hospodského, kolik té pěny do půllitru nadělá. (...) Ale žádné strachy: mnoho z věcí, které nám hrozí, se nesplní. Ani šnyt nezanikne, neboť s ním by zmizel oblíbený přechod a kompromis mezi "dát si jednu” a "nedat si už nic”. Šnyt je aspoň něco víc než nic, i když to není plná sklenice. A proto se udrží jako většina kompromisů.

Karel Čapek, Lidové noviny 18. 4. 1936