Zobrazení položek podle značky: metla lidstva

Za mlhavých podzimních nocí se pro citlivé jedince mezi těmito světy otvírají průchody. Většinou však bohužel jednosměrné...

P.S. Hledání oněch portálů se dá urychlit večerní návštěvou hospody spojenou se sledováním fotbalu (Plzeň - Barcelona).

Ještě navážu na včerejší příběh.

Večer, po malování celý utahaný, jsem si ke zprávám otevřel jednoho lahváče na uklidněnou. Ema to uviděla, zamračila se a povídá:

"Ty s dáváš navečer pivo?!? To bys neměl, táto. Já si dávám jenom šťávu nebo vodičku..."

P.S. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli fotku barevnou, nebo černobílou, tak přikládám obě.

Až mě překvapilo, že jsem se včera vydržel dívat na celou Plzeň (řekl někdo pivo?). Samozřejmě, že nikdo s kouskem soudnosti v těle nemohl předpokládat, že Plzeň (řekl někdo pivo?) vyhraje, ale bylo mi sympatické, jak s o několik tříd lepším soupeřem bojovali.

Docela mě ten fotbal bavil. Na rozdíl od nedávného trapného zápasu naší reprezentace. Možná kdyby celý nároďák zahodili a postavili místo něj do baráže Plzeň...?

(Řekl někdo pivo? Hernajs, já bych se tak zchotěbořil chotebožskou Chotěboří...)

"Eminko, vezmi tátu a běžte spolu ven. Třeba na kaštany."

Dítě nadšeně souhlasí, rychle se obléká a táhne mě do mrazu. Jen co za náma zaklapnou dveře, spiklenecky mi šeptá: "Táto, na kašany půjdeme třeba jindy. Teď půjdeme do hospody, jo?"

P.S. Celou dobu jsem tam strávil v kleče skládáním Brumíkova MAXI PUZZLE. Po hodině jsem dokonce přišel na to, že v krabici byly dílky ze dvou skládaček.

P.P.S. Docela mě to bavilo... A jelikož je údajně možné obě skládačky spojit do jednoho velkého panoramatického puzzle, už se těším na příští víkend.

... aneb "Ty už snad jako zase smrdíš pivem^* ?!?"

^*(ne, pivo nesmrdí)

V pátek odpoledne jsem jel vyzvednout zbytek rodiny, který se poslední dva týdny rekreoval u rodičů. Nabídka rozhlasových stanic a různých ráááádií mě absolutně neuspokojila, tak jsem si v autě po dlouhé době pustil Tři sestry. Nahlas.

Večer jsme pak poseděli na zahradě a po několika pivech a slivovicích se mi už zavíraly oči. V polospánku mi pořád v hlavě zněla hlasitá hudba. Asi jsem na to téma něco zamumlal, protože někdo prohodil "No jo, na bazéně je dnes nějaký koncert".

Do Katky jako když střelí a že prý se tam půjdeme podívat. Říkal jsem si, že kde je koncert, bude i pivo, a tak jsem blahoskloně svolil, že ji vezmu do společnosti.

Do areálu vklouzáváme hladce, nicméně v té tmě nějak scházíme z hlavní přístupové cesty. Musíme se proplétat mezi kabely a obcházet různé bedny a lešení a najednou stojíme v první řadě před pódiem. Hrůzou zcepením - snad to není Daniel Nekonečný??? Od ramen dolů je to celé třpitivě žluté, od ramen nahoru se to topí v bílých krajkách.

Pak ale nastává strašlivá úleva doprovázená až frenetickým nadšením - přátelé, je to Fanánek převlečený za pivo! Ocitli jsme se v kotli Třech sester.

Pivo teklo proudem, pěkně jsme si zabékali a ještě mám u Katky plusové body. Musím naplánovat, jak si je vyberu...

Na dovolené se do omrzení zpívala pivní píseň. Má strašně chytlavou melodii, bohužel ji nemůžu vyhnat z hlavy. Tak jsme to s Emou alespoň pojali pozitivně. Každému na potkání ji spolu zazpíváme a sklízíme ohromné úspěchy. Ve smyslu ona sklízí. Zatím. Už se těším, až ji zazpívá po prázdninách ve školce.

Včera jsem šel do hospody na jedno,
na to malý půllitrový točený pivo.

Já mám rád pivo,
to je moje cukroví,
já mám rád pivo,
a piju hlavně plzeňský.

Zpívá se to pořád dokola až do úplného zblbnutí, za poslední slovo se pokaždé dosadí jiná značka. Pro tříletý děti dobrý, ne?

Kdepak, dnes nepojede. K smrti vyhladovělý lid opustil svá pracoviště a vytáhnul na trestnou výpravu proti papalášům.

To je nápad - taky budu protestovat. Zítra. Symbolicky. Vstanu dřív, v sedm hodin rozkopnu dveře v nádražce a dám si pivo.

No nesmějte se, zkusili jste si to někdy takhle brzo ráno a ještě na lačný žaludek? Tomu já říkám oběť! Udělat si výlet do Prahy, to umí každej ňouma...

Kdo chcete protestovat se mnou, můžete, do nádražky v Čelákovicích se nás vejde hodně.

Zase jsem se nemohl rozhodnout mezi černobílou a barevnou, tak přikládám obě verze.

Do pivovaru na kraji Krušovic se vrátil sládek, který ho kdysi proslavil. A mladá, neokoukaná parta pivovarníků pod jeho dohledem uvařila novou desítku a dvanáctku, pořádná a poctivá piva, která se vracejí ke krušovickým kořenům. Piva dobrá jako tenkrát!

Nevěřil jsem, považoval jsem to za další krušovický marketingový trik (kolikátý už za poslední roky? Reklamy mají docela pěkné, ale močůvku vaří tvrdohlavě dál a dál).

Náhoda tomu chtěla, že dnes po obědě jsme v obchodě přímo vrazili do stojanu s výše zmiňovanou desítkou. Jelikož jsme se nacházeli v páteční shovívavé náladě, rozhodli jsme se jim dát ještě jednu - absolutně poslední - šanci. Koupili jsme si jednoho sdíleného lahváče (zase tolik jsme jim přece jenom nevěřili) a v práci jsme se pak za odměnu dočkali životního překvapení.

Ono se to snad doopravdy dá zase pít!!!

Jedna vlaštovka ale jaro nedělá, takže budu Krušovice pečlivě sledovat... Uvidíme, možná v té poslední reklamě doopravdy nelžou...

Neviděli jste někde mou chuť na pivo? Někam se mi zaběhla během posledních dvou týdnů, kdy jsem byl sám doma.