Zobrazení položek podle značky: foto série

Čekat v desetihlavé frontě pětatřicet minut a potom dostat pivo do papírového voskovaného kelímku, to je romantika, kterou jsem nezažil už dlouhé roky.

P.S. Z časových důvodů měním pravidla MoML. Text "Každý den jedna fotka ..." měním na "Co nejčastěji ...". Fakt to každý den nejde stíhat. A navíc jsem ochoten si občas fotku připravit i den dva předem. Jo jó, život jsou samé kompromisy.

Tak touhle minimalistickou dírkovou krajinkou nalezenou na posledním políčku filmu definitivně uzavírám minulý víkend. Dnes jsem si ani foťák nebral, fotku jsem si připravil už včera večer (v rámci hesla "pinhole může být zveřejněna se zpožděním"), jenom se mi nehodila do včerejší "portrétové" série.

Sice jsem ráno cvaknul jednu pěknou zeď mobilem (viz obrázek dole na stránce), ale zítra si ji přefotím zrcadlovkou jako hlavní fotku dne. Pokud po squashi vstanu. Pokud bude svítit sluníčko. Pokud v sedm ráno stihnu doběhnout tři kiláky (proč nemůžou být pěkně osvětlené zdi u třeba u nás na zahradě?). Načasování bude kritické, budu na to mít zhruba minutu. Aspoň podle toho, jak jsem dnes sledoval pohyb stínu po té zdi.

Tak ještě jednou bych se rád vrátil k víkendové akci, tentokrát prostřednictvím 0.2 milimetrové dírečky. Troufám si neskromně tvrdit, že dnes je to už lepší, než minulé pondělí, ale pořád je co zlepšovat. Hlavně autoportrét prstů na barevných fotkách (vyšší citlivost filmu = kratší doba expozice = minimální prostor pro manipulaci před 135⁰ úhlem záběru) by bylo vhodné nějak vyladit.

Kromě hlavní fotky vám nabízím i pár pinhole "portrétů".

Je zima, prší, testování Ignite se nepovedlo (po hodině monitorování produkčního Oracle mi cvičný report totálně zavěsil databázi - naštěstí jsem si repository nejdřív nainstaloval na testovací server) a pět minut před odchodem z práce v celém Palladiu vypnuli proud, takže jsem přišel o vlastně ani nevím co...

Computers are idiots.

Pohádka na dobrou noc

Ve větvích staré švestky dozrávaly modré plody, kterým se na Valašsku říká trnky. Místní šamani z nich pomocí tajemných kouzel vyrábějí zázračný elixír. Říká se mu trnkovice a léčí rýmu i smutek a zahání vlkodlaky a upíry.

Krysáci
kapitola 8. Dovolená

V pokojíčku nastalo ticho, jelikož Ema trávila nově nabytou informaci. "A tatínku, až budu velká, budu taky pít slivovici. A víno. A čaj pro dospělý..."

Vepříkův koutek

Ráno jsem se vzbudil a hned jsem věděl, že to dnes půjde. Fakt bude ideální den na hubnutí. Myslel jsem si to i dopoledne. Myslel jsem si to i v poledne, kdy jsem tankovou Plzeň, bramborový salát a krůtí řízek kompenzoval ořezáváním  kukuřičné strouhanky z masa. Myslel jsem si to i začátkem odpoledne, ale pak jsem naneštěstí pomyslel na zmrzlinu McFlurry a bylo...

Trápení jsem rychle ukončil návštěvou nejbližšího McDonalda a nákupem kyblíku zmrzky. Jen co jsem ji zblajznul, v práci se objevila velikonoční šunka. Ne ty vodnaté vakuované plátky ze supermarketu, ale opravdická šunka. No co, to je přece dietní jídlo, ne?

Tak jsem lehce povečeřel, ale takové masisko si přímo žádá o pivní koupel. Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Šunku jsme zalili dvakrát v Celnici a pro jistotu ještě jednou ve vlaku.

Pak přijdu domů a tam už na mě mává slivovicí řemeslník od sousedů (Takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Bydlí po celý rok v maringotce a dokončuje rozestavěné domy lidem v okolí. Loni jsem mu přes plot nabídnul čtvrtku a on mě od té doby na oplátku zásobuje pitím, masem z grilu a historkami).

Tak jsem se mu pomstil Mázem a najednou jsem se tím celodenním půstem cítil tak vysílený, že už si nic nepamatuju.

Čtu Emě na dobrou noc z Krysáků a ona si v posteli z posledních sil hraje se svou plyšovou žirafou a s medvídkem Pů vypůjčeným od sousedů. A že prý medvídek Bů bude hyjákovat.

Cože?

Následuje názorná ukázka. Posadí medvěda na žirafu a zařve: hyjó!

Vepříkův koutek

Až se dosyta nacpete masem z grilu, vezměte banán, třtinový cukr, Cointreau a drcené ořechy.

Banán položte na gril a pomalu ho ze všech stran ohřívejte tak dlouho, až zčerná. Potom z horní strany sloupněte proužek slupky. Sloupnutou část banánu lehce pokapejte likérem (lze vynechat - máme to vyzkoušené), posypte třtinovým cukrem (nelze nahradit obyčejným cukrem - máme to vyzkoušené) a drcenými ořechy (to jsme zatím ještě nezkoušeli). Banán vraťte na gril a nechte cukr lehce zkaramelizovat.

Pojídá se malou lžičkou přímo z - na pohled hnusné - ohořelé slupky.

Kulturní okénko

V nejbližší době bude v okolí veselo. Nejen, že se bude konnat Romský ples, ale i tradyční pouť.

... aneb Keep It Fucking Simple! To je asi můj další problém v okamžiku, kdy fotím zrcadlovkou. Z nějakého důvodu se podvědomě snažím do fotky nacpat zbytečně moc věcí. Tento problém ale překvapivě nemám při focení kompaktem.

Netuším, čím to je, ale momentálně mám dvě pracovní teorie:

1. Může to být dáno rozdílem mezi hledáčkem zrcadlovky a displejem kompaktu? Že by se obraz na displeji více podobal cílové fotce a tím mi přispíval k větší soudnosti?
2. A nebo mi nedůvěra v technické vlastnosti kompaktu brání pořizovat celkové záběry a nutí mě se soustředit na detaily?

Neznám horší zahradní činnost, než vertikutání. Každých pět kroků je nutno vysypávat koš, což neuvěřitelně zdržuje.

Nicméně včera při večerním pití piva jsme (mimo jiné) sledovali souseda a jeho geniálně jednoduchou vychytávku. Možná jsem poslední na světě, kdo tento fígl ještě nepoužíval, ale třeba se to bude někomu hodit.

Z vertikutátoru je třeba odmontovat sběrný koš a celou zahradu je pak možno povrtat na jeden zátah. Potom stačí nastartovat obyčejnou sekačku na trávu a pojezdit pozemek jako při obyčejném sekání. Sekačka má nejen větší koš, ale suchou trávu do něj umí zkomprimovat mnohem lépe, než vertikutátor. Zahradu se mi tak podařilo sesbírat na šestkrát, což je v porovnání s dvěstěpadesátidevíti zastaveními vertikutátoru výsledek více než uspokojující.

Vepříkův koutek

91.4kg. HA!!! Empiricky a nevyvratitelně jsem právě dokázal, že po řízku a pivu se hubne mnohem spolehlivěji, než po vodě a salátu.

Tímto jsem objevil mezeru na trhu. Dám v práci výpověď a založím firmu na hubnutí. Strašně se napakuju...

No, ještě uvidíme, co mi ukáže váha zítra ráno po dnešní polední zabíjačce a večerním špekáčkování. O pivech raději ani nemluvím.

Levé próžek

Dnes se můžete pokochat pohledem na nekuřácký salónek v naší hospodě. Jako jeho výhody vnímám: nehulí se v něm, obsahuje kulečníkový stůl, jsou tam hračky pro děti a v rohu stojí super gauč, kde je možno po obědě složit znavené tělo i s půllitrem v ruce :)

Hospodu jsem dnes zaregistroval na foursquare.com. Čekám, že se stanu brzy místním starostou :)

Vepříkův koutek

91.8kg. Tak a dost, tohle nemá cenu. Na truc jsem poobědval řízek s bramborovým salátem a pivo - to vám byla lahoda. Takhle se má žít, a ne se cpát trávou jako králík.

Škoda jen, že jsem byl na nádraží autem, jinak bych si s chutí dal i jedno do vlaku. S tím Pavlem, jak ho neznám. S tím, co v podstatě nepije...

Večer jsme se pak s celou rodinou ještě vyvalili před domem, jako sparing partnera jsem přizval souseda a na zahájení sezóny jsme lupli pár kousků (ve dvou se to lépe táhne).

A zítra jdeme do hospody na zabíjačku (nebude to kanibalismus?) a večer na špekáčky k sousedům. Tak!

Levé Próžek

Stáhnul jsem si z Android Marketu bezva aplikaci - Vignette. Asi vás sem tam obšťastním jejími výsledky. Včera to byla vlaková zastávka, dnes jsem upgradoval na nádraží.

Dnes ráno jsem dostal od nejmenované osoby tak strašnej pojeb za včerejší článek, že se z toho klepu ještě teď.

Takže abych uvedl věci na pravou míru: Pavel včera ani neslavil, ani nevyprošťoval, ani nekupoval a nepil pivo, ani se mnou nejel ve vlaku a ani se vlastně skoro neznáme.

Vepříkův koutek: 91.8 kg. Jak to tak sleduju, asi budu rád, když budu po dvou týdnech nelidských muk na své původní váze.

Ze zoufalství jsem začal i s pohybem - ráno chodím pěšky do Jiřiny na vlak. Je vám to taková romantická vlaková zastávka, mrkněte na foto :)