Je moc dobré vědět, že se vaše děti nachází na správné straně potravního řetězce.
Fakt mě nebaví ani nové Jetelíny, ani staronové Pošty pro tebe, ani staří Vinetouové (kamenem do mě, ale časy, kdy jsem s vytřeštěnýma očima hltal Old Shatterhanda v knihách a kinech jsou minimálně pětadvacet let pryč).
Dnes ráno jsem poslouchal jistý pořad v rádiu a od té doby jsem rozpálen doběla.
Čím usilovněji přemýšlím, co bych dnes napsal, tím větší hovadiny mě napadaj'.
Myslím, že jsem tu výchovu přece jenom vzal za správný konec.
Někdy můžete někomu naslouchat celé hodiny a stejně netušíte, o čem mluví, jindy zase stačí zaslechnout dvouvteřinový útržek cizího hovoru a vaše představivost dostane krmivo na dlouhou dobu dopředu.
Dnešní fotka je tak upravená, že už to snad ani není fotka, nicméně stíny na zdi se mi líbily a bylo mi líto je v rychlosti nezaznamenat...
V tarifních pásmech PID (Pražské integrované dopravy) aby se čert vyznal.
Dnes jsem objevil legrační článek o nástroji, který „spočítá“ zapamatovatelnost fotek.
Po sobotní odpolední bouřce nám nešla elektřina téměř až do nedělního oběda.
Propršený čas si musely naše děti - namísto vysedávání u televize - vyplnit klasickou konvenční hrou. Odněkud vyhrabaly plyšové psy a sestavily z nich rodinu.
„Tenhle malej černobílej“ (boxer) „se bude jmenovat Ťapka a tenhle malej zrzavobílej“ (něco jako foxteriér) „se bude jmenovat Čmuchálek.“
„No a co jejich maminka?“ (obrovský béžový bernardýn)
„Hmm, maminka bude asi Šlapka...“
Tak co si budeme, přátelé, nalhávat - podle výše zmíněného zadání maminka ani nic jiného být nemůže, ale naštěstí se mi jim ten nápad podařilo rozmluvit. Ale teď zase marně hledáme rozumné jméno pro obrovskou plyšovou světle hnědou psí maminu...
Přátelé, v jednom z produktů firmy Microsoft se objevila zvláštní chyba.