Pikoňadérka

Já když slyším pěknou písničku, tak se holt musím podělit. O to spíš, když je ta pěkná písnička obdařena ještě pěknějším klipem.

Úplně přesně nevím, co se to v naší školce stalo, ale výsledkem je ohromná potopa na zahradě (včetně altánku a hřiště) - v zimě to bylo fajn, děti sebou mohly prát po ledě, co hrdlo ráčilo, ale teď nastal čas s tím konečně něco udělat.

Chwatliner

Možná mám i slogan: Co tě nezabije, to tě posílí...

Co je tohleto za šílence (viz video)? Postavit funkční kalkulačku i s grafickým displayem z Lega (přesněji řečeno z virtuálního "Lega" v Minecraftu), to mi hlava nebere. Já jsem v dětství skončil u autíček a domečků ze zhruba padesáti kostiček.

Po mimořádně zdařilém vanovém cákanci, který nám zavlažil celou koupelnu, si Ema protřela oči a s obdivem prohodila:

"Tak to je hůůstýýýý, já jsem ale ... ďábel ...".

P.S. "Tatínku, ale ďáblové neexistují, že ne?"

Dnes ještě jedno video. Původně jsem myslel, že se jedná o upoutávku na nějakou hru (nebo film), ale ono je to asi jenom krátké samostatné video... Kdo si s tím dá takovou práci?

P.S. Doporučuji přepnout do HD a pustit na celou obrazovku.

P.P.S. Aha - stačí si počkat na záverečné titulky. A možná toho bude víc...

(ale stín doga je schovaný za stín of trí)

Viz video: No, svoje dítě bych (veřejně) takhle ponižovat nenechal, ale když se povznesu nad rodičovskou zodpovědnost, není to nezajímavé, že?

Podle mně s tím ty ženský moc nadělají. Celej den se mazlí s miminkama, popíjí s kámoškama kávičku, chodí na kosmetiku a manikůru (nejsem si úplně jistý, co tyhle procedury obnáší, ale je to asi něco, co běžně dělají maminy na mateřské) a večer, těsně před návratem k smrti znavených tatínků, si popatlají trička příkrmem a hrají na city...

Poslední dobou rčení čert sere na jednu hromadu začíná v mém případě silně získávat navrch před optimistickým do jednoho místa dvakrát neuhodí.

Můj dnešní ranní vlak totiž utichnul v lokalitě zhruba někde mezi Krejcárkem a Invalidovnou. Spousta křižujících se mimoúrovňových kolejí, vysoké příkré náspy pokryté ledem, civilizace ve všech směrech daleko, mráz jako na Sibiři.

Po pěti minutách hlášení: "Vážení cestující, z důvodu poškozené troleje zde budeme stát asi dvacet minut."

Po půl hodině další hlášení: "Vážení cestující, z důvodu přerušení proudu v troleji vám musím vypnout světla a topení". Jako vedlejší efekt vypnutých světel(?) došlo k odblokování a otevření všech dveří mezi vagóny (asi abysme se neudusili) a současně k zablokování dveří na záchody. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Když se vnitřní a venkovní teploty zhruba vyrovnaly, skupina pubertálních dívek na pokraji hysterie se jala na chodbičce močit do PET lahve. Vzhledem k jisté anatomické nedokonalosti žen proti nám normálním lidem se jejich úspěšnost pohybovala odhadem někde mezi pěti a deseti procenty. (Až teď si se smrtelným potem stékajícím po zádech uvědomuji, že jsem na tom mohl být mnohem, mnohem hůř. Ráno jsem se totiž rozhodoval, jestli si zajít na velkou ještě doma a pak muset trošku popoběhnout, nebo jít na vlak rozvážným krokem jako seriózní pán a pokusit se nevyhnutelné vydržet až do práce. Naštěstí, NAŠTĚSTÍ zvítězila první varianta.)

Pan průvodčí po padesáti minutách (všechna čest, že se mezi cestující vůbec odvážil - možná se potřeboval zahřát chůzí): "Nevím, jak dlouho to bude ještě trvat. Dopředu nemůžeme a zezadu jsme zablokovaní dalším vlakem. Prý pro nás někdy (!) pošlou mašinu. Ven vás ale pustit nemůžeme, je to tady pro chodce hrozně nebezpečné". Na mobilu spouštím hru Great Little War Games , která se vyznačuje velkou hardwarovou náročností a tudíž i spotřebou baterie. Jako vedlejší efekt se ovšem mobil silně zahřívá, což je přesně to, co právě potřebuji.

Po hodině a půl baterie dochází a stejně tak i naše trpělivost. Následná revoluční vlna má za následek vypáčení dveří vlaku a hromadný exodus polozmrzlých cestujících (viz video dole). Moc bezpečně jsem si nepřipadal, ale lepší zemřít v boji o život, než zmrzlý na pochcané podlaze.

Zcizený panák whisky a ruce ponořené do džbánu s teplým čajem pak v práci daly zapomenout na předchozí útrapy...