Byli jsme na výletě. Pár dospělých, mračno dětí (až na ty dva naše nížinné typy samí zkušení horalé), batůžky, pláštěnky, placačka, PETka piva, špekáčky a tak.
V jeden okamžik se z ničeho nic daly všechny děti do pohybu (způsob jejich synchronizace mi zůstal utajen - možná něco na způsob hejna ryb či ptáků) a jeden po druhém přeskočil nějakou strouhu. Bez jakékoliv zjevné námahy. Až na posledního Jáchyma, který se sice naštěstí přes vodu dostal, ale na protějším břehu se neúspěšně pokusil vytáhnout z hlíny krtka zubama.
Čekal jsem hurónský řev, ale Jáchym se jen mlčky vyhrabal na nohy, zamračeně pohlédnul na potok, potom na děti a nakonec si otřepal zabahněné oblečení se slovy „... no tak to nechápu ...“.
