Rozumně jsem se rozhodnul, že to zabalím a půjdu si lehnout, ale v rámci vypínání televize...
(před vypnutím telky často projedu programy zdola nahoru a zase zpátky, abych mohl se sebemrskačským uspokojením prohlásit „zase je tam úplný hovno")
... jsem na dvojce narazil na film „... a bude hůř". Byl takovým zvláštním způsobem úchylný a syrový, až jsem nabyl dojmu, že jej museli natočit do trezoru někdy v sedmdesátých letech (z omylu mě vyvedl až týpek lámající jednomu bonzákovi ruce v podání Hynka Čermáka). „Ještě pět minut se budu dívat a pak to vypnu", říkal jsem si opakovaně až do závěrečných titulků.
P.S. A na závěr si poslechněte pěknou písničku.