Ale zato jsem včera omylem zahlédnul poslední díl Dobrodruha.

(no - omylem. spíš mě to ležení na gauči unavilo natolik, že jsem neměl sílu přepnout program. moje mínus.)

O tomto pořadu jsem zaslechnul mraky negativních a znechucených komentářů, které jsem ale až doposud bral se značnou rezervou. Teď už ne. To je, přátelé, peklo.

(slovo „peklo" jsem použil záměrně, jelikož v úvodních minutách reportáže(?) zaznělo snad patnáctkrát - pekelné vedro, pekelně pikantní jídlo, pekelně krásné náměstí, pekelné ubytování, ...)

Prapodivná figura jménem

(hruška? nene, to je jinej pacient... lilek? lelek!)

Adam Lelek ve včerejší epizodě prožíval cestovatelské peklo v Mexico City. První půlku vysílacího času strávil tím, že si (v turistickém centru města) oběma rukama chránil tu jeho směšnou koženkovou kabelku

(„třicetimilionové Mexico je nejnebezpečnější město na světě" nebo tak něco)

a ve druhé polovině málem zemřel hrůzou a vyčerpáním, protože nemohl najít vhodný hotel na přenocování. Jezdil autem(!) od jednoho ubytovacího zařízení ke druhému a víte co? Hotely v centru byly strašlivě předražené (v přepočtu !tisíc! korun na noc) a hostely na okraji neměly, ó vy hrůzy pekelné, klimatizaci.

Slovo „dobrodruh" zde nabývá naprosto nevídaných rozměrů...