Když jsem pak po vaření uklízel v garáži, objevila se tam moje drahá a zavětřila. 

(čekal jsem obligátní hlášku "fuj to ale strašně smrdí")

A v zápětí jsem se dozvěděl, že "Jéé, to je příjemná vůně, taková podzimní". Údivem mi nejdříve spadla čelist, potom jsem se zatetelil blahem, ale nakonec se mě zmocnil jistý vnitřní nepokoj. Protože od "jé to voní" je už jen krůček k "můžu trošku ochutnat?" a z vlastní zkušenosti vím, že první pivní "ochutnání" má jen takhle blizoučko k závislosti.

A tady vidím veliký potenciální problém, jelikož zase tolik toho piva nevařím. Sám mám málo...