Výbornou sekanou s lepenicí. Po tolika pivech -
Ranní ptáče dál doskáče. I co se Krkonošské pivní stezky týče. Je půl třetí a už mám razítka ze všech čtyř pivovarů. A když nám hned na prvním stanovišti automaticky dali DVA soutěžní kupónky (asi nevěděli, že moje žena pivo prudce odmítá), probudili ve mně soutěživého ducha a rozhodnul jsem se získat razítka za nás oba (pro neznalé - jedná se o pětadvacetikilometrovou túru po hřebenech Krkonoš spojující čtyři minipivovary. V každém pivovaru si musíte dát aspoň dvě piva a dostanete razítko). Na Luční boudě (třetí zastávka) jsem už chtěl hodit ručník do ringu, ale vytrval jsem a je to dobře. Teď už chybí jenom posledních 10km a jsme zpátky v penzionu/pivovaru Hendrich (jestli trefím). Už se těším, jak si cestou dám nesoutěžního Krakonoše na osvěžení a hlavně na závěr H16 ALE - považuji ho za výtěze dnešního dne. Můj Facebookový status z této zastávky
- jsem půlkila masa i s přílohou vdechnul jak malinu, ale Katka se v lepenici podezřele šťourala.
"Tobě to nechutná?" zajímalo mě s mlhavou vizí, že v záporném případě bych tu její porci třeba mohl slupnout.
"Já cibuli v kaši úplně nesnáším", zazněla znechucená odpověď.
Když mi po překvapeném zakuckání přestala lézt sekaná z nosu, podělil jsem se o svůj názor, že "do lepenice se nedává cibule, ale zelí".
"Fakt??? Ukaž... No jo, to je ale dobrý..."
