Já se přiznám bez mučení, že jsem ráno jenom jedním očkem juknul na nádraží a pohled na smutné pochcípané elefanty mě natolik deprimoval, že jsem raději zůstal doma (ve smyslu že na všech kolejích stály vlakové soupravy s vypnutými světly a čekaly, až kalamitní námraza opadne).
Bohatě mi stačila včerejší cesta domů. Chvíli jsme sledovali informační cedule, na kterých se informace o době zpoždění vlaků každých deset minut navyšovala o deset minut. Volba padla na taxíka, ale vzhledem k zimně jsme na něj čekali v hospodě. No - v hospodě. V Potrefené huse, „značkové restauraci pro ctitele kvalitního jídla a pití s vysokým standardem v centru Prahy" a vlajkové lodi pivovaru Staropramen. Jídlo si hodnotit netroufám, asi nic špatného nevaří, ale to pivo je děs běs.
Pamatuju si, že kdysi dávno jsem nějaký ten Staropramen čas od času slupnul. Sice žádná mana nebeská, ale pít se to dalo. Ovšem včera to byla hrůza. Šest (nebo kolik) druhů piv a všechna chutnala v podstatě stejně. Stejně hnusně. Proaktivně hnusně.
Jěště že jsem si pak měl doma čím vykloktat - malý Geronimo následovaný v rychlém sledu malým Hula Hoopem tu pachuť lehce neutralizovali.
Jo a taky jsme vyzkoušeli sněhobílou limuzínu nové taxislužby Tick Tack. Tablet a připojení na internet mají dobré, ovšem jak je ta „Á šestka" vevnitř malinká, to mě překvapilo. Pan řidič a čtyři muži jsme se tam nemohli vměstnat.
