- Podrobnosti
- Kategorie: únor 2012
Quo vadis - 1. února 2012
Poslední dobou rčení čert sere na jednu hromadu začíná v mém případě silně získávat navrch před optimistickým do jednoho místa dvakrát neuhodí.
Můj dnešní ranní vlak totiž utichnul v lokalitě zhruba někde mezi Krejcárkem a Invalidovnou. Spousta křižujících se mimoúrovňových kolejí, vysoké příkré náspy pokryté ledem, civilizace ve všech směrech daleko, mráz jako na Sibiři.
Po pěti minutách hlášení: "Vážení cestující, z důvodu poškozené troleje zde budeme stát asi dvacet minut."
Po půl hodině další hlášení: "Vážení cestující, z důvodu přerušení proudu v troleji vám musím vypnout světla a topení". Jako vedlejší efekt vypnutých světel(?) došlo k odblokování a otevření všech dveří mezi vagóny (asi abysme se neudusili) a současně k zablokování dveří na záchody. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Když se vnitřní a venkovní teploty zhruba vyrovnaly, skupina pubertálních dívek na pokraji hysterie se jala na chodbičce močit do PET lahve. Vzhledem k jisté anatomické nedokonalosti žen proti nám normálním lidem se jejich úspěšnost pohybovala odhadem někde mezi pěti a deseti procenty. (Až teď si se smrtelným potem stékajícím po zádech uvědomuji, že jsem na tom mohl být mnohem, mnohem hůř. Ráno jsem se totiž rozhodoval, jestli si zajít na velkou ještě doma a pak muset trošku popoběhnout, nebo jít na vlak rozvážným krokem jako seriózní pán a pokusit se nevyhnutelné vydržet až do práce. Naštěstí, NAŠTĚSTÍ zvítězila první varianta.)
Pan průvodčí po padesáti minutách (všechna čest, že se mezi cestující vůbec odvážil - možná se potřeboval zahřát chůzí): "Nevím, jak dlouho to bude ještě trvat. Dopředu nemůžeme a zezadu jsme zablokovaní dalším vlakem. Prý pro nás někdy (!) pošlou mašinu. Ven vás ale pustit nemůžeme, je to tady pro chodce hrozně nebezpečné". Na mobilu spouštím hru Great Little War Games , která se vyznačuje velkou hardwarovou náročností a tudíž i spotřebou baterie. Jako vedlejší efekt se ovšem mobil silně zahřívá, což je přesně to, co právě potřebuji.
Po hodině a půl baterie dochází a stejně tak i naše trpělivost. Následná revoluční vlna má za následek vypáčení dveří vlaku a hromadný exodus polozmrzlých cestujících (viz video dole). Moc bezpečně jsem si nepřipadal, ale lepší zemřít v boji o život, než zmrzlý na pochcané podlaze.
Zcizený panák whisky a ruce ponořené do džbánu s teplým čajem pak v práci daly zapomenout na předchozí útrapy...