V sobotu navečer jsme odjížděli od známých vlastnících děti nám kompatibilní věkové a pohlavní konfigurace. Po celodenním programu mě lehce zmáhala únava a musela tak řídit osoba blízká, která dětem lehce troubla na rozloučenou.
Během pěti minut jsem dostal SMS (jména jsem zanonymizoval):
"Když tvoje žena zatroubila, moje dcera sebou trhla a povídá: jejda, umí ta teta vůbec řídit?"
Ach jo, to by se nakupovaly brejle, kdyby člověk nebyl… 
Ráno jsem si (během přezouvání na letní gumy) krátil čas… 
Tenhle okamžik jsem dlouho zbaběle odkládal, ale nakonec to jednou… 
(celý příběh se vlastně odehrává v brýlích) 
SMaSH Pale Ale 
