Úplně přesně nevím, co se to v naší školce stalo, ale výsledkem je ohromná potopa na zahradě (včetně altánku a hřiště) - v zimě to bylo fajn, děti sebou mohly prát po ledě, co hrdlo ráčilo, ale teď nastal čas s tím konečně něco udělat.
Děti současné mrazy asi vnímají jinak, než já. Zhruba ve stejný okamžik, kdy jsem si na nástupišti ulamoval z obličeje rampouchy, u kiosku plakala holčička "Nééé, maminko, není zima na zmrzlinku..."
V jídelně si všechny děti nechaly od rodičů z nudlové polévky vypreparovat všechny nechutnosti (jako například maso, petrželku, mrkev, ...) a pak začaly mudrovat:
"Mrkvička se musí papat, ta je na oči."
"Jo, to znám z Boba a Bobka."
"No, oni se vždycky tak nacpou mrkví, až je z toho bolí oči."
O víkendu jsem si uvědomil, že nejmladší sourozenci vlastně vůbec nemají ponětí, jak to v životě chodí.
Na návštěvě po zahájení kojení: "Jéé, teto, on ti to prso úplně ocucá!"
"Ale ne, on tak pije mlíčko."
"Ahá! Jako prasátko!"
V sobotu navečer jsme odjížděli od známých vlastnících děti nám kompatibilní věkové a pohlavní konfigurace. Po celodenním programu mě lehce zmáhala únava a musela tak řídit osoba blízká, která dětem lehce troubla na rozloučenou.
Během pěti minut jsem dostal SMS (jména jsem zanonymizoval):
"Když tvoje žena zatroubila, moje dcera sebou trhla a povídá: jejda, umí ta teta vůbec řídit?"
"Poslední dobou mi Kačenka dává otázky, na které se mi strašně špatně odpovídá".
To je toho, pomyslel jsem si povýšeně. V rodinách, ve kterých jsme absolvovali těhotenství a porod za přísného dohledu starších sourozenců, už pro nás žádné tabu neexistuje.
"Třeba se mě ptá - Odkud se berou nudle v nose?"
... hmm, tak to bych taky nevěděl ...