"Tatínku, zítra jdeme se školkou na pohádku. Do kunduráku."

Tak nevím, co vlastně pan ředitel v tom kulturáku provozuje...

Tak na dovolené to bylo luxusní. Pokud čirou náhodou někdo z vás ještě nezná roubenku Sněženku, okamžitě se seberte a běžte si tam prázdninově pobydlet. Nemá chybu...

Jenom na focení mi nezbýval čas, takže musím vložit fotku z archivu (o pastelkách do vany jsem už tady psal 11. dubna 2011)...

Katka se rozhodla, že se pravidelným večerním navštěvováním fit centra zbaví (během těhotenství) pracně nabytých kil.

Včera ji při oblékání cvičebního úboru Ema sledovala okem zkušeným a pak prohodila: "Jdeš na logopedii, co?"

No nic, mějte se tu pěkně, příští týden mám dovolenou, tak se zase trošku odmlčím.

Tak nám MoML z původního konceptu "každý den jedna fotka" pomalu atrofuje přes "fotka nemusí být každý den a může být připravena i den dva předem" až k současnému "každý všední den fotka, která je ovšem z 80% cvaknuta během minulého víkendu".

Vyslechnuto ráno ve vlaku

"Poslední dobou mi Kačenka dává otázky, na které se mi strašně špatně odpovídá".

To je toho, pomyslel jsem si povýšeně. V rodinách, ve kterých jsme absolvovali těhotenství a porod za přísného dohledu starších sourozenců, už pro nás žádné tabu neexistuje.

"Třeba se mě ptá - Odkud se berou nudle v nose?"

... hmm, tak to bych taky nevěděl ...

Nic mě nenapadá...

O víkendu jsem se s Emou díval na Autosalon. Oba nás zaujala reportáž o Maserati GranCabrio Sport.

"Tatínku, to auto se mi líbí, to bych potřebovala".

"No jo, ale to je hodně drahý".

"Aha - tak to bys musel dát VELIKOU tlustou korunu".

Nevím sice, jestli ji zaujalo auto nebo barva, ale už předem lituji jejího budoucího manžela.

"Eminko, ještě se jdi vyčurat a vyjedeme. Ať tu svatbu stihneme."

Úkol mlčky splněn. Za přemýšlivého ticha probíhala i první část cesty. Pak už to ale nevydržela: "Tatínku, na svatbě se čurat nesmí?"

"Ve školce byly takové hlasy, že jsem si ani nemohla popovídat s paní ředitelkou. Ona se ale přejmenovala na učitelku."

Volně přeloženo: "První den po prázdninách děti tak řvaly, že jsem i já měla velké potíže, když jsem se snažila vymluvit mozek z hlavy paní ředitelce, která už po půl dnu musela na chvilku vystřídat naši paní učitelku."

Nezaujal mě ani tak obsah, jako forma. Na to, co se lidový umělec snažil říct, mi přijde zvláštní, jak pečlivě je to provedené.

... je její svatba.

A jelikož jsem se jednoho svatebního obřadu v sobotu zúčastnil, dovolil jsem si na památku zaznamenat něco, čeho si nevěstin oficiální fotograf téměř určitě nevšimnul. Alespoň ne v této míře detailu.

Krásně zdobenou klenbu Rytířského sálu Kunětické hory.

Věřte nebo ne, ale kromě drobné změny v kontrastu je tato fotka úplně bez úprav. Což rozhodně nebývá mým zvykem.

Tenhle zvláštní světlostín se včera navečer objevil na pár desítek vteřin na stěně u nás v obýváku po průchodu posledních paprsků zapadajícího slunce třemi pootevřenými dveřmi, navíc v kombinaci s odrazem světla od nevím čeho. Že by od ledničky? (Vtípek, který - kromě starců z PhotoPostu - asi nikdo nepochopí, ale nemohl jsem si ho odpustit.)