Po Mikulášské besídce:

"Táto, ale ti čerti asi byli převlečení páni..."

"No, možná jo, možná ne. Ale jistí si být nemůžeme, co?"

"Hmm, měla jsem se jich zeptat. Tak víš co? Zeptám se jich příště... Ale zatím budu radši hodná."

Kdybyste mně náhodou potkali a nemohli mě poznat, tak se podívejte znovu a pořádně. Jsem to já, akorát děsně hubenej.

Ale stojí to za prd - dokážu do sebe dostat maximálně 2-3 přesnídávky denně. Zrovna teď, v adventní době, kdy veškerá náměstí jsou přeplněná pochutinovými stánky. Vybere si každý, jenom na kiosek s přesnídávkou jsem zatím nenarazil.

Dnes nic.

Výběr z tisku

V berlínské nemocnici Charité se normálním způsobem narodil chlapec vážící šest kilogramů. Rodiče mu dali jméno Jihad (Džihád, tedy Svatá válka). Jde o 14. dítě čtyřicetileté matky, která sama váží 240 kilogramů.

Emu nám letos z kapacitních důvodů ve školce přeřadili do předškoláků. Soužití se staršímy dětmi má na ni (z mého pohledu) dva dopady. Dobrý - hodně se od starších dětí přiučí (aniž by vždy zcela pochopila podstatu) a špatný - hodně se od starších dětí přiučí (aniž by vždy zcela pochopila podstatu).

Třeba včera večer jsme spolu šli obhlížet světelnou předvánoční výzdobu. U sousedů byla tma, což okomentovala "Tady nesvítí, podobně pravdě nejsou doma". Potom dostala čůrání a těsně před koncem mi s usměvem sdělila, že "fuj, málem jsem se i posrala".

Tak, a za měsíc bude po Vánocích. To si snad žádá pivo...?

... a pak vědma ve své křišťálové kouli fotografa kompetentního uzřela ...

Pardon, nebyl kompetentní, ale kompaktní (S90).

Včera jsem sice na squashi prohrál 4:2, ale jelikož jsem soupeře v jednom setu pokořil 9:0, cítím se být morálním vítězem.

Nemůžu si pomoci, ale strašně mi to připomíná něco takového:

Na včerejší notečku

Za včerejší vykvikování jsem byl ráno po zásluze potrestán. Dnešní zpoždění autobusu už nebylo vykompenzováno ani zpožděním navazujícího vlaku. Dalo se to pochopit, autobusem se přepravovala celá školka až od někud z Hradištka.

Strašně mně ale nas*al jeden brunátný důchodce (Já toho dědka znám - jezdí pravidelně a na celý autobus plný dětí vyřvává perly typu hazlové zasraní, kurvy zlodějský¹ a za komunistů bylo líp. Takhle napsáno to moc nevybočuje z běžného průměru, ale u něj jde spíš o formu, než o obsah. Momentálně neznám nepříjemnější osobu.), který v okamžiku, kdy byla ještě polovina lidí venku před autobusem, zařval "Už se sem nevlezou, zavřete dveře a jeďte!". Nakonec se nevlezli jen tři, ale dědek byl rudý vzteky.

¹ většinou se jedná o Topolánka a Kalouska

Já z něj ostatně taky. A ještě to přiživil na konečné zastávce, kdy se z místa u okýnka snažil z autobusu vystoupit jako první (přes spolucestujícího sedícího u uličky a deset tisíc lidí taktak stojících maximálně na jedné noze). Všichni postižení se zatnutými zuby nechali zvítězit jejich dobré vychování, ale na mně už toho bylo moc.

V kolektivních sportech by se tomu dalo říkat třeba bodyček či odmítnutí; v každém případě ale přeze mně neprošel. V ten moment mi tepová frekvence klesla z dvousetpadesáti na šedesát a na celou půlhodinu strávenou čekáním na další vlak se mi na tváři usadila Mona Lisa (ha - právě jsem vyřešil záhadu oné usmívající se dámy!).

Ani za mrazu. Ani za deště. Ani ve vedru. Ani za prudkého větru.

Jindy se teoreticky může stát, že přijede. A první pondělí každého druhého desetiletí může dokonce přijet i na čas.

Středočeská autobusová doprava.

Vše je relativní

(...vyjímečně mi sedí název fotky i příběhu...)

Dnes ráno do dopravního zpravodajství na Radiožurnálu volal chlap a povídá: "Evropská nahoru dolů liduprázdno, jedu dvojkou, někdy i trojkou, naprosto úžasný".

Možná založím heslo do Wiki: Liduprázdno = možnost jet po čtyřproudovce dvojkou.

Že já jsem to NWR minulý týden neprodal...