Zobrazení položek podle značky: Emy hlášky

Čtu Emě na dobrou noc z Krysáků a ona si v posteli z posledních sil hraje se svou plyšovou žirafou a s medvídkem Pů vypůjčeným od sousedů. A že prý medvídek Bů bude hyjákovat.

Cože?

Následuje názorná ukázka. Posadí medvěda na žirafu a zařve: hyjó!

Vepříkův koutek

Až se dosyta nacpete masem z grilu, vezměte banán, třtinový cukr, Cointreau a drcené ořechy.

Banán položte na gril a pomalu ho ze všech stran ohřívejte tak dlouho, až zčerná. Potom z horní strany sloupněte proužek slupky. Sloupnutou část banánu lehce pokapejte likérem (lze vynechat - máme to vyzkoušené), posypte třtinovým cukrem (nelze nahradit obyčejným cukrem - máme to vyzkoušené) a drcenými ořechy (to jsme zatím ještě nezkoušeli). Banán vraťte na gril a nechte cukr lehce zkaramelizovat.

Pojídá se malou lžičkou přímo z - na pohled hnusné - ohořelé slupky.

Kulturní okénko

V nejbližší době bude v okolí veselo. Nejen, že se bude konnat Romský ples, ale i tradyční pouť.

Tohle fotím každé ráno už minimálně dva-tři týdny a pořád se mi nedaří udělat nějakou kompozici. Tak jsem to trápení dnes ukončil - dám sem tuhle blbinu a buďto mě potřeba vyfotit ty hodiny přejde, nebo se mi zítra mimoděk povede nějaká fotka.

Malé kotě, mňau, mňau,
spalo v botě, mňau, mňau,
nehas, co tě, mňau, mňau,
nepá, nepálí.

To jsem dnes Emě, ani nevím proč, zapěl při pití večerního mlíka. S otevřenou pusou na mě chvilku mlčky (ano, řekl jsem mlčky - kdo se s Emou někdy setkal, ví, o čem mluvím) zírala a pak povídá: "A tatínku, jak ses to v práci všechno naučil?"

Sláva, po téměř dvou letech vzal konečně někdo na vědomí mé pracovní výsledky.

Ema si při snídani patlá nožem Lučinu na chleba, přičemž 80% pomazánky si maže přímo na jazyk.

"Eminko, nůž se do pusy nestrká!"

"Tak jo.... A tatínku, teď se na mě chvilku nedívej, jo?"

A ten odložený karneval dnes v hospodě nakonec byl. V porovnání s loňskem to nemělo chybu - z Emy už je člověk, který si všechny soutěže oběhne sám a já můžu v klidu hlídat věci. U výčepu.

Denní banalitky

Složit zahradní trampolínu je úkol mentálně a hlavně fyzicky mnohem náročnější, než bych čekal. Ve tři hodiny odpoledne, těsně před tím, než jsem hodil ručník do ringu, se dílo zázračně podařilo. V ten moment se soused zeptal Emy, od koho trampolínu má. Na to jsem čekal celý den, takže jsem začal hrdě vypínat vyčerpanou hruď, která mi ale zase rychle splaskla po její odpovědi: "No od toho pána, co ho známe". Veškeré zásluhy si tak nespravedlivě připsal řidič PPL.

V podvečer jsme všichni sedli na kola (kromě Jáchyma, který sednul do vozíku) a jeli jsme na chvilku na takzvaný Duháč (dětské hřiště v Čelákovicích vybudované duhovou energií ČEZ, nebo tak nějak). Ema poprvé jela tak daleko sama, na což byla patřičně hrdá. Na každého kolemjdoucího tudíž mohutně zvonila a řvala AHÓÓÓJ!

Večer ve zprávách Emu zaujala reportáž o pánovi uštknutém zmijí. Při koupání mi pak vyprávěla, že pán má tlustej kotník, protože ho kousla žížala.

Citát dne

V kočárku mám dvě děvčátka. Jedna je holčička a druhá je kluk.

Vepříkův koutek

91.1kg. Já už nerozumím vůbec ničemu. Jedině snad, že bych každé ráno nelezl na váhu, ale na generátor náhodných čísel.

"Tady jsem ti tatínku namalovala obrázek. Vidíš, kříž. To znamená, že se máš na zimu teple oblíkat."

Raději v tom nebudu hledat žádné dvojsmysly...

"Maminko, tatínku, honem honem pojďte se podívat, v televizi je opička!"

"Ne, Eminko, to není opička. To je pán a jmenuje se Dalajláma."

U oběda: "Mámo a táto, v postýlce vám pláče to vaše miminko."

Na procházce, když Ema spadla na prašné cestě: "Tak, a jsem jako čuník prasat. Vrátíme se hned domů... A nebo ne, táto, radši jdeme do hospody, jo?"

"Já jsem princezna a mám krásnej ocas."
"Ne Eminko, to není ocas, tomu se říká vlečka."

P.S. A do třetice všeho dobrého - dnes jsme nechali holky doma a s Jáchymem jsme absolvovali i tu zahrádku.

V dědečkově alchymistické dílničce: "Jé, dědečku, tady to voní jako kořalka!"