Jedeme si takhle s Emou metrem a naproti nám sedí podezřelé individum. V uších narvaná sluchátka, v očích tupý výraz, v obličejové části těla spousta kovu, sprcha aspoň jednou měsíčně by neškodila.
Ema na něj kouká a povídá: "Tatínku, co to pán poslouchá za písničku?"
Otázka za milión, to by mě taky docela zajímalo: "Eminko, to nikdo neví."
"Hmm, asi cib cib cibulenka".
Neuvěřitelně přesný odhad. I když v pánově případě to byla spíš mak mak makulenka.
