Na včerejší notečku

Za včerejší vykvikování jsem byl ráno po zásluze potrestán. Dnešní zpoždění autobusu už nebylo vykompenzováno ani zpožděním navazujícího vlaku. Dalo se to pochopit, autobusem se přepravovala celá školka až od někud z Hradištka.

Strašně mně ale nas*al jeden brunátný důchodce (Já toho dědka znám - jezdí pravidelně a na celý autobus plný dětí vyřvává perly typu hazlové zasraní, kurvy zlodějský¹ a za komunistů bylo líp. Takhle napsáno to moc nevybočuje z běžného průměru, ale u něj jde spíš o formu, než o obsah. Momentálně neznám nepříjemnější osobu.), který v okamžiku, kdy byla ještě polovina lidí venku před autobusem, zařval "Už se sem nevlezou, zavřete dveře a jeďte!". Nakonec se nevlezli jen tři, ale dědek byl rudý vzteky.

¹ většinou se jedná o Topolánka a Kalouska

Já z něj ostatně taky. A ještě to přiživil na konečné zastávce, kdy se z místa u okýnka snažil z autobusu vystoupit jako první (přes spolucestujícího sedícího u uličky a deset tisíc lidí taktak stojících maximálně na jedné noze). Všichni postižení se zatnutými zuby nechali zvítězit jejich dobré vychování, ale na mně už toho bylo moc.

V kolektivních sportech by se tomu dalo říkat třeba bodyček či odmítnutí; v každém případě ale přeze mně neprošel. V ten moment mi tepová frekvence klesla z dvousetpadesáti na šedesát a na celou půlhodinu strávenou čekáním na další vlak se mi na tváři usadila Mona Lisa (ha - právě jsem vyřešil záhadu oné usmívající se dámy!).

22. listopad 2011