Zasloužil se o to měrou nemalou Jáchym. Čtvrt hodiny zaujatě sledoval, jak „leštím“ AKU vrtačkou a pofidérním frtákem malinkou dírečku v hrnci a pak prohodil něco na způsob „... na každý pracování musí být potřebný nářadí ...“.

(tipnul bych si, že je to výsledek dvoudenního maratonu v opakovaném sledování všech dílů Pata a Mata s dědečkem. nejdříve se z gauče ozývaly salvy hurónského smíchu a potom následovala rozborka situace včetně doporučení, jak se to má dělat správně.)

Uznal jsem, že má pravdu, posadil jsem ho do auta a vyrazili jsme do Hornbachu. Koupili jsme vrtačku („ta modrá je pěkná“) a pořádný vrták. Hmm, měl pravdu, Jáchym. Nový vrták projel nerezí jako nůž máslem. Že jsem si ho, já piča prdola, nepořídila hned na začátku. Opět se potvrdilo, že „nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci“. Do otupených levnějších variant kónických vrtáků jsem postupně zainvestoval téměř tolik, kolik jsem nakonec dal za pořádný vrták. Tak snad si to už konečně zapamatuju...

Takže díry jsem měl během chvilky (nezastavila mě ani krátká přestávka vyplněná „tancem“ na jedné noze a snahou o co nejrychlejší vyklepání žhavé špóny z boty - jak jsem říkal posledně: nohavice patří přetáhnout přes boty!) a díky ostrému vrtáku ani hrany nebyly nijak ostré. Stačilo je párkrát přejet pilníkem...

Drobný problém nastal během šroubení topného tělesa do hrnce, jelikož jej nebylo za co přišroubit. Kde to má sakryš nějaký závit? Hmm, schovaný v super vylepšené koncovce - těleso v ní nějak drhne. Doufám, že nebudu muset brousit tu obrovskou šestihranou matku. Naštěstí ne, ukázalo se, že lehounce (o zlomek milimetru) drhnul závit tělesa, takže stačilo lem hliníkové krytky (viz obrázky) malinko přejet jemným pilníkem.

Na teplotní čidlo pak stačila dírečka mnohem menší a HopStopper jsem měl už namontovaný od posledně.

Takže chmelovarna je hotová.