Tak se přiznejte, kdo z vás je dnes v práci?

Strepfen, Coldrex, vitamin C, Ibalgin, horký mátový čas s citrónem a medem.

Velikonoční zeleňáci

Tak silně subjektivní pořadí je následující:

Za mlhavých podzimních nocí se pro citlivé jedince mezi těmito světy otvírají průchody. Většinou však bohužel jednosměrné...

P.S. Hledání oněch portálů se dá urychlit večerní návštěvou hospody spojenou se sledováním fotbalu (Plzeň - Barcelona).

Tak, a za měsíc bude po Vánocích. To si snad žádá pivo...?

Před západem slunce prostná na kruzích, po západu slunce dvě příjemné lahvové Holby Premium z garáže, podprůměrný Zlatopramen z nově otevřené nádražky (s nadějí stoupající kvality s rostoucí venkovní teplotou a počtem zákazníků), jedenáctka Pardál na spravení chutě z pizzerie, Gambrinus jako zklamání večera v Irské hospodě (na pípě optimistické nápisy typu Guinness, Beamish, Murphy's dark a Murphy's red, ale "Irské pivo nemáme, nikdo to tu nepije. Dáte si Gambrinus nebo Plzeň?") a na závěr dvě silně nadprůměrné Plzně a luxusní guláš za pár korun od Bohuslavů.

Pouze sedmero uropauzdoprovázených jemňoulinkým cinkáním mrznoucí vylučované tělní tekutiny dává tušit, že ta pravá pivní sezóna začne teprve až se oteplí o nějakých patnáct, dvacet stupňů.

Tak od soboty je na naší ulici opět o jednoho obyvatele více.

Šnyt jak známo patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt. Šnyt je půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl sklenice; záleží na dobré vůli hospodského, kolik té pěny do půllitru nadělá. (...) Ale žádné strachy: mnoho z věcí, které nám hrozí, se nesplní. Ani šnyt nezanikne, neboť s ním by zmizel oblíbený přechod a kompromis mezi "dát si jednu” a "nedat si už nic”. Šnyt je aspoň něco víc než nic, i když to není plná sklenice. A proto se udrží jako většina kompromisů.

Karel Čapek, Lidové noviny 18. 4. 1936

Ještě navážu na včerejší příběh.

Večer, po malování celý utahaný, jsem si ke zprávám otevřel jednoho lahváče na uklidněnou. Ema to uviděla, zamračila se a povídá:

"Ty s dáváš navečer pivo?!? To bys neměl, táto. Já si dávám jenom šťávu nebo vodičku..."

P.S. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli fotku barevnou, nebo černobílou, tak přikládám obě.

V pátek odpoledne jsem jel vyzvednout zbytek rodiny, který se poslední dva týdny rekreoval u rodičů. Nabídka rozhlasových stanic a různých ráááádií mě absolutně neuspokojila, tak jsem si v autě po dlouhé době pustil Tři sestry. Nahlas.

Večer jsme pak poseděli na zahradě a po několika pivech a slivovicích se mi už zavíraly oči. V polospánku mi pořád v hlavě zněla hlasitá hudba. Asi jsem na to téma něco zamumlal, protože někdo prohodil "No jo, na bazéně je dnes nějaký koncert".

Do Katky jako když střelí a že prý se tam půjdeme podívat. Říkal jsem si, že kde je koncert, bude i pivo, a tak jsem blahoskloně svolil, že ji vezmu do společnosti.

Do areálu vklouzáváme hladce, nicméně v té tmě nějak scházíme z hlavní přístupové cesty. Musíme se proplétat mezi kabely a obcházet různé bedny a lešení a najednou stojíme v první řadě před pódiem. Hrůzou zcepením - snad to není Daniel Nekonečný??? Od ramen dolů je to celé třpitivě žluté, od ramen nahoru se to topí v bílých krajkách.

Pak ale nastává strašlivá úleva doprovázená až frenetickým nadšením - přátelé, je to Fanánek převlečený za pivo! Ocitli jsme se v kotli Třech sester.

Pivo teklo proudem, pěkně jsme si zabékali a ještě mám u Katky plusové body. Musím naplánovat, jak si je vyberu...

... aneb "Ty už snad jako zase smrdíš pivem^* ?!?"

^*(ne, pivo nesmrdí)

V neděli jsme se vydali na výlet na Trosky.

Všechno krásné jednou končí...

Ještě dvě hodinky a tradááá na pár vitamínů.

Čekat v desetihlavé frontě pětatřicet minut a potom dostat pivo do papírového voskovaného kelímku, to je romantika, kterou jsem nezažil už dlouhé roky.

P.S. Z časových důvodů měním pravidla MoML. Text "Každý den jedna fotka..." měním na "Co nejčastěji...". Fakt to každý den nejde stíhat. A navíc jsem ochoten si občas fotku připravit i den dva předem. Jo jó, život jsou samé kompromisy.

(původně jsem chtěl tu plochou lesbu klečící za punkerkou vyretušovat, ale pak jsem uznal, že mi to za tu práci nestojí)

To je pořád samej „Pivní test pravdy“ a „Předsudky nechej za dveřmi“, tak jsem ten Gambáč o víkendu bez předsudků otestoval.