Další zajímavý nápad na nějaký Startup z dílny našich dětí:

Pyramida moci

Dívali jsme se na nějakou kreslenou pohádku, kde v hlavní roli figurovaly mořské želvy. "Jéé, tati, já chci být želva..."

Z ničeho nic se přihnal žralok a začal želvy pronásledovat. "... a nebo ne, já chci být žralok. Vlastně ne, počkej, já chci být paní učitelka!"

Pod stromeček jsem dostal kožený opasek.

Ema má Jáchyma strašně ráda, ale jakožto starší sourozenec občas cítí potřebu na něj působit výchovně.

Včera jsem si s Emou hrál na obchod.

Dívali jsme se s Emou na Euro Hockey Tour. Lehoulince jsem jí nastínil pravidla a hlavně vysvětlil, že hrajou dva státy proti sobě (pro zjednodušení, aby to pochopila).

"Emi, ti bílí jsou naši a ti červení jsou Rusové." (hned v přestávce mi celou koncepci rozbořili reportáží z NHL - "A kdo jsou ti modří?")

"Aha, a ti naši jsou mimozemšťané?"

... občas mi to tak připadá - jeden den 0:7 s Finskem, hned druhý den 4:0 s Ruskem...

Při zapalování svíčky na hřbitově:

Ema (toho času na prázdninách u babičky) měla potřebu si se mnou pokecat po telefonu.

Po strašně (ale fakt strašně) dlouhé době jsem včera vzal vyvenčit foťák. A jelikož bylo v podvečer naprosto luxusní krajinářské světlo, vyfotil jsem si dřevěný sloup.

Dnes jsem byl s Emou nakupovat. Když už jsme všechno obstarali, říkám jí: "Eminko, ještě se chvilku půjdeme pomazlit s pivama, jo?"

Po chvilce čtení etiket se otočím, kousek dál stojí Ema u nastohovaných pivních přepravek, objímá je a hladí se o ně tvářičkou.

Budu si muset dávat pozor na to, co říkám...

„Tatínku, u babičky jsme se dívali na pohádku o vránách".

Od té doby, co Ema chodí do školky, považuje odpolední spánek za neodpustitelnou ztrátu času. Dá se s tím celkem žít, pokud se smíříte s faktem, že večer je tak strašně unavená, až její chování vykazuje známky sebevražedných tendencí.

Nedávno večerní únava  - a z ní plynoucí protivnost - přesáhly veškeré rozumné meze. Následoval vážný rozhovor, po kterém ještě ten samý večer slíbila, že si druhý den po obědě půjde na chviličku lehnout.

Na zítří, sotva ustal cinkot příborů, zavládlo krátké významné ticho naplněné rodičovským očekáváním.

"... no... a tak s tím spinkáním jsem si to zamožejmě rozmyslela..."

Provoz Chwatlineru zahájen

Moc se mi do toho sice o víkendu nechtělo, ale Ema otravovala tak dlouho ("tatínku, kdy už budeme dělat to pivo?"), až jsme se do toho spolu pustili. Symbolicky na prvního apríla. Možná bych mohl tuhle várku nazvat Apreeller?

Prvního května ráno:

Ostříhal jsem Emče nehty a ona se nabídla, že na oplátku je teď ošmiká mně. Pod vidinou brutálních jatek jsem celou myšlenku striktně zamítnul: "Kdepak, Eminko. Nehtíky mi můžeš stříhat, až budu starej."

"Ale táto, ty's už přece starej byl!"

Čtu Emě na dobrou noc z Krysáků a ona si v posteli z posledních sil hraje se svou plyšovou žirafou a s medvídkem Pů vypůjčeným od sousedů. A že prý medvídek Bů bude hyjákovat.

Cože?

Následuje názorná ukázka. Posadí medvěda na žirafu a zařve: hyjó!

Vepříkův koutek

Až se dosyta nacpete masem z grilu, vezměte banán, třtinový cukr, Cointreau a drcené ořechy.

Banán položte na gril a pomalu ho ze všech stran ohřívejte tak dlouho, až zčerná. Potom z horní strany sloupněte proužek slupky. Sloupnutou část banánu lehce pokapejte likérem (lze vynechat - máme to vyzkoušené), posypte třtinovým cukrem (nelze nahradit obyčejným cukrem - máme to vyzkoušené) a drcenými ořechy (to jsme zatím ještě nezkoušeli). Banán vraťte na gril a nechte cukr lehce zkaramelizovat.

Pojídá se malou lžičkou přímo z - na pohled hnusné - ohořelé slupky.

Kulturní okénko

V nejbližší době bude v okolí veselo. Nejen, že se bude konnat Romský ples, ale i tradyční pouť.

Bych si myslel, že v první třídě by už děti mohly mít větší slovní zásobu.

Nevím, jestli k tomu došlo mediální předvolební masáží či pouhým nechápáním významu oněch výrazů, ale přistihl jsem Emu při následujícím zpěvu: