Emy hlášky

Ema je tento týden doma, leží s horečkou. 39,5°C už je horečka, co říkáte?

Dnes ráno nám k snídani z rádia pěl Nohavica Dokud se zpívá.

Včera při večeři Ema hodila očkem na betlém pod stromečkem a sdělila mi, že ve školce si povídali o třech králích. Překvápko.

Potom zazpívalazačátek koledy My tři králové. Ještě větší překvápko.

A že prý se jeden jmenoval Baltazar. To už mi z otevřené pusy vypadlo kus uzeného masa s čočkou (zbytek od novoročního oběda).

Společně jsme pak dali dohromady i zbylá jména a připomenuli jsme si, že šli do Betléma k Ježíškovi. A že mu nesli dárek. Podle Emy se tenkrát údajně jednalo o skluzavku...

U nás se musí pohybovat nějakej BobkoBobí úchyl, protože jsem narazil na další jeho podpis.

Z rádia se line Turbo pecka:

Střípky ze školních škamen:

Tohle fotím každé ráno už minimálně dva-tři týdny a pořád se mi nedaří udělat nějakou kompozici. Tak jsem to trápení dnes ukončil - dám sem tuhle blbinu a buďto mě potřeba vyfotit ty hodiny přejde, nebo se mi zítra mimoděk povede nějaká fotka.

Malé kotě, mňau, mňau,
spalo v botě, mňau, mňau,
nehas, co tě, mňau, mňau,
nepá, nepálí.

To jsem dnes Emě, ani nevím proč, zapěl při pití večerního mlíka. S otevřenou pusou na mě chvilku mlčky (ano, řekl jsem mlčky - kdo se s Emou někdy setkal, ví, o čem mluvím) zírala a pak povídá: "A tatínku, jak ses to v práci všechno naučil?"

Sláva, po téměř dvou letech vzal konečně někdo na vědomí mé pracovní výsledky.

Včera jsme měli v práci besídku pro děti a jednou z atrakcí bylo malování na obličej. Večer pak Ema učinila životní rozhodnutí. "Až budu velká, stanu se malířkou dětí".

P.S. Ještě to nechám den dva uležet, ale možná fotku použiju do stejnojmenného tématu na DIGIaréně.

Včera jsem se od Emy dozvěděl, že měli ve školce ucpaný záchod.

Ema dostala zajímavý dárek. Z tvrdého bílého papíru (o velikosti minimálně A3) vyřezané vagónky, které do sebe zapadají jako dílky puzzle.

Od Vánoc tohle u nás hraje do zblbnutí pořád kolem dokola:

Tenhle kluk, včera mi pusu dal.
Tenhle kluk, včera mi pusu dal.
Divnej kluk pořád chodil sám, a, á,
v našem parku jen tak ó,o,ó,o.
Sedával na kytaru hrál a, á,
...

Existují mraky interpretek této písně, ale my máme samozřejmě verzi s Dádou. Ema je v tranzu a neustále kvílí "a á, o ó o ó, áááá". Běda ji ale požádat, aby písničku zazpívala. Zardí se, sklopí hlavu a začne se puberťácky chichotat...

A to jsem myslel, že mě to čeká nejdřív za deset let. Aspoň budu připraven, horší už to určitě nebude...

Tady tohle místo jsem už určitě fotil vícekrát, ale v rychlosti jsem našel jenom tuhle jednu fotku. Ještě před „zkrácením“.

Poslední dobou se mi zdá, že lepší fotky jsou ty, na kterých jsou lidé. Tak jsem si to vzal k srdci a na bluegrassovém festivalu vyrobil tohle.

"Tatínku, viděl's, jak strejda hraje na džungi?"

"Myslíš na banjo?"

"Eminko, ještě se jdi vyčurat a vyjedeme. Ať tu svatbu stihneme."

Úkol mlčky splněn. Za přemýšlivého ticha probíhala i první část cesty. Pak už to ale nevydržela: "Tatínku, na svatbě se čurat nesmí?"

"Maminko, tatínku, honem honem pojďte se podívat, v televizi je opička!"

"Ne, Eminko, to není opička. To je pán a jmenuje se Dalajláma."

Lidová tvořivost na kontejneru pro třídění plastů.

Každý správný štamgast požívá ve svém oblíbeném podniku nějakých výhod. Lepšího místa, přednostní obsluhy, množstevních slev a tak.

Onehdy jsem po několikanásobné sousedské degustaci (ještě ne úplně hotového) piva Twin Peaks IPA seděl u televize na gauči s Emou na klíně.

Kdybych byl ten typ, co si dává závazky, tak bych se zavázal, že se letos pokusím víc fotit. Abych nemusel publikovat opilecké mobilní cvaky náhodně nalezené po několika týdnech v hlubinách androidí galerie.

Ema po mně začala vyžadovat, abych jí na tablet nahrál písničku Čozmeg.