V semknutém zástupu, jako jeden muž, ke strojům na svá pracoviště se béřeme.

Mezi křeslo a gauč se natáhnou deky, čímž vznikne bezva prostor, kam se dají natahat všechny (opakuji - všechny) hračky a kde je možno hrát si na cokoliv. Momentálně je v kurzu škola a obchod.

Veřejně tímto deklaruji, že s kávou Nespresso jsem spokojen jako s málo čím. Ďábel je však skryt ve velkých možnostech výběru - už mě pomalu začíná stresovat nutnost volby jediného druhu ze šestnácti nabízených.

11 stupňů nad nulou a vlahý májový deštík. Tento způsob ledna zdá se mi poněkud nešťastným.

Tak takhle to vypadá ve vlaku, když se nám náhodou podaří zvednout zadek z pracovní židle dřív, než na poslední chvíli.

Nebo když si nemusíme kupovat výherní sázenku Sportky.

Nebo když si nemusíme na nádraží kupovat pivo.

Po dlouhé době jsme zase byli na squashi. Žízeň jsme hasili v Kolkovně Plzní, pak ale následovaly oslavné panáky a nakonec jsme skončili v muzeu. Pražském Pivním Muzeu.

Zvědavě - "A tatínku, proč tady máš ten lavórek?"

Roztřeseně - "... no ... Eminko ... kdyby náhodou ..."

Lehce zklamaně - "Aha"

Oni si to ty lidi u nás v práci obecně málo uvědomujou, ale tady i zdi mají oči...

Punčocháče, dvě trička, sukýnka, šaty a na krku dřevěné prasátko, aby byla "veliká krasavice".

Není nad to, zahrát si hned po probuzení člobrdo. Zvlášť, když si každé tři hody musíme změnit barvu figurek...

Zítra bude party u Žiláků. Pečlivá příprava je klíčová, před finálním nákupem je potřeba každý vzorek otestovat.

Čelákovické nádraží. První a doufám, že ne poslední fotka tohoto projektu :)